Dnes osmdesátiletý Ariel Šaron stále v komatu

Měl za sebou extrémně těžký rok, jehož události ho zjevně vyčerpaly víc než osobní nasazení ve čtyřech izraelsko-arabských válkách - absolvoval nelehké politické bitvy v parlamentu, a zejména s členy své strany Likud, aby prosadil historický odsun izraelských osadníků z pásma Gazy. Tuto náročnou akci také uskutečnil a po 38 letech izraelské přítomnosti na tomto území evakuoval bez jediné ztráty na životech všech tamějších asi 10.000 osadníků. Jeho spory s Likudem na podzim vyústily v odchod z této strany, kterou pomohl založit a jejímž byl předsedou, a v ustavení nové strany Kadima a vyhlášení předčasných voleb.

Z první mrtvice se Šaron ještě zotavil a vrátil se do práce, ale už začátkem ledna 2006 jej postihl druhý záchvat s těžkým mozkovým krvácením. Prodělal několik náročných operací mozku a později i dalších orgánů, které mu začaly selhávat, ale nikdy se už neprobral z kómatu ani nedokázal samostatně dýchat. Od loňského května je hospitalizován v rehabilitační nemocnici v Tel Hašomer u Tel Avivu. Všeobecně se uvádí, že se Šaron nalézá v trvalém vegetativním stavu, ale loni v dubnu citovala zpráva agentury Reuters rodinné příslušníky, podle kterých se pacient zlepšil. Začal údajně trochu komunikovat pohledem a stiskem ruky, a dokonce sledovat televizi. Lékaři však odmítli zprávu komentovat a žádná další podobná pak už nikdy nebyla zveřejněna.

Nemoc postihla tehdejšího premiéra na vrcholu popularity, kterou si získal především stažením z pásma Gazy, ale i schopností toto rozhodnutí přijmout, přestože byl dlouhá léta aktivním budovatelem židovských osad na obsazených palestinských územích. I když jej mrtvice vyřadila ze života ještě před parlamentními volbami, jeho strana Kadima je vyhrála. Šaronův nástupce v čele strany i v křesle premiéra Ehud Olmert však dědictví svého předchůdce nezúročil, zkazil, co mohl, stal se nejméně oblíbeným předsedou vlády v historii Izraele a Kadimu kvůli jeho kontroverzním krokům opustilo tolik voličů, že by dnes skončila v nejlepším případě třetí a obsadila pouhých 11 ze současných 29 křesel v Knesetu.

Letošní osmdesátiny Ariela Šarona kalí skutečnost, že jeho starší syn Omri nastupuje do vězení, aby si odpykal sedmiměsíční trest za nezákonné financování předvolební kampaně svého otce v roce 1999, padělání dokumentů a křivé svědectví. Omri tehdy založil několik fiktivních firem, aby zakryl přísun nezákonných finančních prostředků ve výši jednoho a čtvrt milionu dolarů. Původně mu hrozilo až sedmileté vězení, ale nakonec byl v roce 2005 odsouzen jen k devíti měsícům a pokutě; ke všemu se doznal, vzdal se svého tehdejšího poslaneckého mandátu a s ním i imunity a stáhl se z veřejného života. Omri, který spolu se svým bratrem Giladem hrál v politickém životě Ariela Šarona významnou roli poradce, na sebe vzal veškerou vinu, která mohla padnout na otce. Rozsudek mu byl nakonec v odvolacím řízení zmírněn na sedm měsíců nepodmíněně a finanční pokutu ve výši zhruba 85.000 dolarů.

Po onemocnění a neúspěšných operacích Ariela Šarona požádal Omri o odklad výkonu trestu a soud mu vyhověl, ale letos v lednu definitivně zamítl poslední odvolání. Omri nastoupil do věznice ve středu, právě o osmdesátinách svého otce.

Mnoho Izraelců stále považuje Ariela Šarona za jediného politika, který by dokázal dojednat mír s Palestinci a vznik jejich samostatného státu, a dodnes spekulují, co všechno by bývalý premiér udělal lépe než Ehud Olmert - pod Šaronovým vedením by byl Izrael přesvědčivě zvítězil nad Hizballáhem ve válce v roce 2006 anebo by do ní vůbec nešel a unesení vojáci Gilad Šalit, Eldad Regev a Ehud Goldvasr by už byli docela jistě dávno na svobodě; Izrael by také nebyl ostřelován palestinskými raketami z pásma Gazy, protože Šaron by proti teroristům tvrdě zakročil. Nezapomínají na něj však ani jeho odpůrci, kteří před třemi lety odmítali odsun z pásma Gazy jako neprozíravý krok. Vývoj jim dal bohužel za pravdu a jejich předpovědi se naplnily - Gaza se skutečně stala střediskem terorismu, kam proudí tuny pašovaných zbraní i tisíce teroristů, a pro bezpečnost Izraele dnes představuje jednu z nejvážnějších hrozeb.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .