Despotické režimy se naučily těžit ze slabostí těch demokratických, varuje filozof Němec

„Zastávám koncepci, že demokratizační a antidemokratizační periody se v dějinách střídají,“ uvedl v pořadu Pro a proti historik Adam Votruba.

Podle něj určité zákonitosti v dějinách existují a jevy se opakují. „I proto lze hledat určité paralely v dávné historii k tomu, co se děje dnes.“

Ať o tom přemítám z jakéhokoli úhlu pohledu, tak řešení nevidím. Myslím, že moc, která je v rukou oligarchií, korporací a nadnárodních společností je v tuto chvíli příliš velká, aby s tím voliči mohli něco udělat. Jde o to, že velká moc se přesunula do soukromých rukou. Otázka je, jestli stát, který je pod demokratickou kontrolou, dokáže tomuto mocenskému faktoru konkurovat. Nevidím, že by k tomu byly předpoklady.Adam Votruba

„Ve svém článku jsem představil vizi, že demokratizační a antidemokratizační procesy probíhají v horizontu 300 až 400 let, kdy vývoj směřuje k demokracii, a pak zase opačným směrem. Tedy že se střídá větší participace obyvatelstva na vládnutí s větší koncentrací moci v rukou vládce nebo vlády.“

Historik vidí jako zákonitost, že každý demokratický systém má tendenci směřovat k oligarchii. „Protože někteří jedinci si postupně usurpují větší a větší moc, a oligarchie zase má tendenci směřovat ke koncentraci moci v rukou jedince.“

„Chápu demokracii jako civilizační hodnotu, ale pokud skutečně chceme dějiny ovlivňovat, aby se demokracie zachovala, tak je potřeba se z dějin poučit. Pokud budeme naivně přistupovat k tomu, že vývoj přirozeně směřuje k demokracii, tak budeme dělat špatná rozhodnutí,“ varoval Votruba.

Filozof Václav Němec je přesvědčen, že dějiny jsou jedinečný proces, v zásadě nepředvídatelný. „Pokoušet se zavádět do filozofie dějin nějaké zákonitosti už tady několikrát bylo a neosvědčilo se.“

Nemyslím si, že cesta vede zpět přes oligarchii k autoritářským režimům. Musíme pracovat na vnitřní demokratizaci a posílení demokratických režimů. Nepomůže nám, když se budeme chlácholit tím, že to poběží nějak přirozeně. Dnes se setkáváme s tím, že despotické režimy jako Rusko nebo Čína se naučily velmi dobře těžit ze slabostí demokratických režimů. Dalo by se to přirovnat k asistované sebevraždě: pořád žijeme v zakletí jednoduchých schémat toho, co demokracie je a měla by být.Václav Němec

Němec soudí, že teze historika Votruby zachází příliš daleko. „Abychom na základě podobností, které se určitě v dějinách objevují, vyvozovali zákonitosti, které mají podobu cyklického vývoje, a na základě toho měli tu smělost a chtěli předvídat budoucí vývoj, nás staví mimo oblast vědeckých výpovědí, do oblasti vědecké pověry.“

„Jedinečný dějinný proces naštěstí neběží podle této logiky,“ tvrdí Němec. „Je velmi ošemetné hovořit o cíli dějin a vůbec se vyjadřovat o dějinách v objektivním smyslu, jako by existovaly nezávisle na lidech, jejich svobodě, včetně nás, kteří dějiny utváříme.“

Filozof uznává, že ve světě skutečně dochází ke vzestupu nových a vitálních despotických režimů. „Zároveň pozorujeme velké vnitřní oslabení tradičních demokracií, souhlasím i s posunem k oligarchizaci… Jeden z hlavních problémů je nevyřešený vztah veřejného a ekonomicky privátního kapitalismu, demokracie, který má za následek právě oligarchizaci.“

„Hlavní je zbavit se té naivity, která nás v tuto chvíli zatěžuje, abychom dokázali čelit despotickým tendencím v zahraničí i u nás,“ shrnul Václav Němec.