Kauza Diag Human? Štáva na peníze nemá věcný ani morální nárok, míní Cikrt. Urban: Samozřejmě má

Pane Cikrte, proč máte zato, že má stát využít všechny prostředky a bojovat dál? Má vůbec ještě nějaké prostředky? Jaká je šance, že Česko může rozsudky jakkoliv zvrátit?

Cikrt: Pokud jste chtěli vést debatu o tom, zda a jak to může v této fázi stát zvrátit, tak já nemohu být nápomocen, protože u toho nejsem. To by vám měli říct z ministerstva financí.

Jsem přesvědčen o tom, že ta kauza se vyvíjí velice nešťastně, že to nikdy nemělo dojít až tak daleko a že pan Šťáva nemá na ty peníze morální ani věcný nárok. Ale právo se jaksi vyvinulo nějak jinak a jdeme si nějakým způsobem nikoliv pro spravedlnost, ale pro rozsudek.

Proč podle vás nemá pan Šťáva na peníze morální ani věcný nárok? Dá se to říct stručně?

Cikrt: Ve stručnosti se to říct nedá. Zkusím aspoň pár poznámek. Především to meritum dnes – po všech různých pokusech, z jakého konce to vzít – opravdu zůstává jen v tom, že dopis ministra Martina Bojara údajně poškodil obchodní zájmy, pokud se nepletu, tak dnes už jen pana Šťávy, nikoliv Diagu.

Já jsem přesvědčen, že nemohl. Dopis se týkal firmy Conneco, což byla společnost, která působila tady v Česku, byla velice nedůvěryhodná, pokusila se obchodovat s drogami a zabránil jí v tom jen zásah příslušných orgánů.

Čtěte také

Polední publicistika: Sestavování kandidátek. Lhůta pro zkrácení války na Ukrajině. Kauza Diag Human

Bylo to v době, kdy se pochybovalo o bezpečnosti krve, byly velké průšvihy s nakaženými krevními konzervami, ať už to byly infekce HIV nebo žloutenkou. V této době ministr Bojar vedl ministerstvo, které bohužel rozhodovalo o všem. Byl to jeho úkol a on se snažil ochránit krev českých pacientů. A já myslím, že bychom ho dnes neměli hanit a měli bychom mu poděkovat.

Čili z vašeho pohledu jsou ty rozsudky de facto nespravedlivé v meritu věci, když se odvolávají na tu původní věc?

Cikrt: Je to kumulovaná nespravedlnost, všechno navazuje jedno na druhé. Ty poslední věci, které se dnes odehrávají v Londýně, navazují na rozhodnutí mezinárodní arbitráže, z které jsem doslova v šoku. Ale předtím byla česká arbitráž, která skončila v roce 2014, která měla různé peripetie.

Kdyby se tehdy vědělo to, co dnes, tak se arbitráž musela v průběhu svého trvání zrušit. V roce 2014 skončila nakonec nějakým vítězstvím České republiky.

To, co se děje dnes, kdysi převzalo do své gesce ministerstvo financí. To už je trošku jiný příběh a je to čistá právniččina, ale opravdu zjednodušeně to vysvětlit nelze.

Spravedlivý rozsudek?

Obracím se na Jana Urbana, který pro Diag Human několik let pracoval. Zdá se vám, že rozsudek londýnského soudu z roku 2022, který přiznal Diag Humanu tuším 15,5 miliardy korun, je spravedlivý? Že skutečně pan Šťáva, dříve tedy Diag, má po rozhodnutí londýnského soudu morální a věcný nárok na dnes už 17 miliard?

Jan Urban: To je trochu legrační otázka.

Čtěte také

Diag Human, ruský agent na fakultě nebo bankovní gangy. Jaké kauzy hýbaly děním v roce 2024?

Ne, to je zcela vážná otázka. Má na to podle vás morální nárok?

Urban: No samozřejmě.

Proč?

Urban: Protože tady jako úplně první začal a postavil obor sběru a zpracování krevní plazmy.

Začal a postavil obor zpracování krevní plazmy? To myslíte vážně?

Urban: Ano. Protože do té doby se tady stáčela krev do skleněných láhví, neumělo se to mrazit. České podniky nikdy nevyrobily ani gram krevních derivátů. On už měl zavedený ozkoušený systém barterového obchodu, kdy se mu za dodání zařízení a vyškolení personálu platilo plazmou, kterou nechával v Dánsku zpracovávat a dovážel zpátky.

To jsou mýty, že nic takového neexistovalo. Existují k tomu účty, existují k tomu zprávy Bezpečnostní informační služby, že tři dodávky už v tomto systému odešly do zahraničí a vrátily se zpátky.

Měl by třicet let se vlekoucí spor pokračovat? Nebo by bylo pro stát výhodnější kauzu uzavřít a česko-švýcarskému podnikateli zaplatit nyní zhruba 17 miliard korun odškodného? Poslechněte si celou diskusi v audiu na začátku článku.