Designovaný izraelský premiér Binjamin Netanjahu sestavil vládu

Netanjahu v pátek požádal prezidenta Šimona Perese o dodatečné dva týdny k sestavení vlády a učinil Barakovi nabídku, které předseda Strany práce nedokázal odolat. V úterý ráno spolu podepsali návrh koaliční dohody a tu pak večer na dramatickém sněmu Strany práce schválilo 58% jejích členů, které Barak přesvědčil, že strana bude mít ve vládě důležité slovo v zásadních otázkách.

Netanjahu Barakovi slíbil pokračování na postu ministra obrany, čtyři další ministerská křesla, dvě vicepremiérská a dva významné výbory Knesetu. Barak se bude rovněž podílet na všech zásadních diplomatických a bezpečnostních rozhodnutích. Netanjahu mu dále slíbil, že vláda do 30 dnů od inaugurace vypracuje plán na záchranu ekonomiky společně s odbory a zaměstnavateli a že bude pokračovat v mírovém procesu s Palestinci i Sýrií. Nezavázal se však, že bude prosazovat vznik palestinského státu - jen že bude usilovat o mír a respektovat uzavřené dohody. Barak si rovněž vynutil jeho slib, že bude omezeno - nikoli však zastaveno - kontroverzní rozšiřování židovských osad. K smluvním ziskům Strany práce patří i příslib, že vláda zvýší důchody, prodlouží dobu vyplácení podpory v nezaměstnanosti a nebude snižovat platy státních zaměstnanců.

Přesto s Barakovou dohodou nesouhlasí skoro polovina jeho straníků a poslanců. Odpůrci tvrdí, že Strana práce bude v pravicovém kabinetu jen "ocáskem" a "třetím kolem u vozu" a že "David Ben-Gurion, Golda Meirová a Jicchak Rabin se obracejí v hrobě" z toho, že jejich strana vstupuje do nejpravicovější a nejextremističtější vlády v historii Izraele. Sedm z 13 poslanců Strany práce před hlasováním sněmu pohrozilo, že jestli Barak do vlády vstoupí, nebudou kabinet v parlamentu podporovat. Dva z rebelů se pak rozhodnutí sněmu podřídili, ale pět zůstává nadále nerozhodnutých.

Baraka kritizovala i Kadima, podle které dohoda znamená "konec Strany práce". Odcházející premiér Ehud Olmert ministra obrany obvinil z touhy po vládní funkci. Dohoda se nelíbí ani Netanjahuově Likudu, podle jehož členů rozdal předseda koaličním partnerům tolik ministerských křesel, že na ně už žádná nezbyla. Vládní hybrid však podpořil prezident Šimon Peres, podle kterého Izrael potřebuje v nynější těžké době co nejširší vládu národní jednoty.

Netanjahu je spokojen. Podepsal už koaliční dohody s ultrapravicovou stranou Jisrael Bejtenu Avigdora Libermana a ultraortodoxním Šasem a ještě jedná s dvěma menšími náboženskými stranami Jednotný judaismus Tóry a Židovský domov, které disponují osmi parlamentními křesly. Pokud se s nimi dohodne a vládu podpoří i všichni poslanci Strany práce, bude mít kabinet ve 120členném Knesetu 74 hlasů a bez levicových rebelů 69. Netanjahu chce jednání završit do konce týdne a už v úterý svůj obří kabinet 28 ministrů a sedmi vicepremiérů představit Knesetu. Termín mu vyprší 3. dubna.

Vítěz voleb Kadima tak bude v opozici, zatímco v kabinetu zasedne Strana práce, která utrpěla drtivou porážku a skončila čtvrtá. Vládu bude už tradičně vydírat Šas, který si navzdory finanční krizi v dohodě vymohl příslib obrovských investic do ortodoxního školství, a ministrem zahraničí bude kontroverzní Avigdor Liberman, jehož postoje jsou velkým otazníkem. Z jeho radikálních názorů na Araby a Palestince jsou na rozpacích Spojené státy, Evropa i arabské země v čele s Egyptem, jemuž Liberman v říjnu vzkázal, že jeho prezident Husní Mubarak "může jít k čertu", když nechce navštívit Izrael, a před deseti lety požadoval, aby Izrael za egyptskou podporu palestinského předáka Jásira Arafata bombardoval přehradu v Asuánu. Navíc je Liberman vyšetřován kvůli podezření z korupce a brzy bude možná obviněn.

Netanjahu stál o Stranu práce i proto, aby zmírnila mezinárodní nepříznivý dojem z Libermana. Americký prezident Barack Obama tento týden ve svém vůbec prvním komentáři ke vznikající izraelské vládě poznamenal, že mírový proces s ní "lehčí než dosud nebude". V tom má nepochybně pravdu. Netanjahu však potřebuje co největší politickou podporu k tomu, aby se mohl postavit Íránu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .