David Wallace-Wells: Neobyvatelná Země. Je to mnohem horší, než jsme si mysleli
Čtrnáctidílná četba na pokračování představí nejlepší knihu roku podle The New York Times, The Economist i podle časopisu Time. Neobyvatelná Země je také knihou, o níž historik Timothy Snyder řekl, že bychom si ji měli přečíst, pokud nechceme, aby nás naše vnoučata proklínala. Výjimečná je především tím, že přehledně shrnuje dosavadní poznatky vědců o proměně klimatu Země a na jejich základech navrhuje scénáře možného vývoje. A také burcuje, že důležité je ztratit co nejméně.
I kdyby byl život na Marsu možný, vždycky bude mnohem těžší, nákladnější a horší než život na Zemi. I takový je vzkaz Davida Wallace-Wellse, autora knížky Neobyvatelná Země.
Ta letos vyšla v nakladatelství Host jako první kniha nové edice Klimax, zaměřené na environmentální témata. Už její podtitul Život po oteplení naznačuje, jakými krajinami provází – představuje Zemi, jak asi bude vypadat v následujících desítkách let 21. století.
Než autor sestavil pravděpodobné scénáře vývoje naší planety a reakcí lidské společnosti, čerpal ze stovek analýz, článků a rozhovorů, které byly na dané téma publikovány. Na jejich podkladě pak zkoumá, jaký vliv mají a budou mít teploty rostoucí kvůli skleníkovému efektu na naši planetu a civilizaci.
Náš život na této planetě
„Toto není kniha o vědě o oteplování. Je o tom, co oteplování znamená pro náš život na této planetě,“ připomíná Wallace-Wells.
Přítomný čas je přitom na místě. Jak autor vzkazuje, že klimatická změna se naplno projeví, „ještě než stihnete splatit svou hypotéku.“ A vymíráním živočišných a rostlinných druhů, okyselováním moří, přibýváním katastrofických požárů, táním ledovců, úbytkem pitné vody a s tím vším souvisejícím rostoucím množstvím konfliktů se projevuje už nyní.
Už teď jsme zašli příliš daleko. To nejhorší se přitom událo za poslední století.
I kdybychom všechno znečišťování zastavili právě dnes, chladnější zemskou atmosféru už zcela jistě nezažijeme. Klimatická změna je plíživá, ale zároveň neuvěřitelně rychlá.
Čtěte také
Už teď jsme zašli příliš daleko. To nejhorší se přitom událo za poslední století. Stejně dlouho už se o jevu nazývaném skleníkový efekt ví. A nejméně půl století už se ví také o tom, že spalování fosilních paliv a kácení deštných pralesů dramaticky přispívá k hromadění uhlíku v naší atmosféře. Jenže z potřebných změn se zatím neděje nic.
„Snad jsme jako sociopati uměli moc dobře skloubit špatné zprávy s naší vyvíjející se zvrácenou představou o tom, co je ‚normální‘, nebo jsme se podívali ven a všechno se nám ještě zdálo v pořádku,“ uvažuje Wallace-Wells.
Přestože říká, že úplně zastavit klimatickou změnu už nemůžeme, měli bychom se podle něj snažit změnit své životy tak, abychom její dopady zmenšili na nejmenší možnou úroveň.
Poslouchejte Neobyvatelnou Zemi celý měsíc.
Související
-
Vědec Kindlmann: Vymírání druhů je důsledkem činnosti organismu, který se považuje za inteligentního
Nevládní organizace i panely odborníků OSN bijí na poplach. Světový fond na ochranu přírody uvádí, že od roku 1970 klesl index biodiverzity na celém světě o dvě třetiny.
-
Na naše století se bude vzpomínat jako na dobu, kdy lidé prohráli boj o biodiverzitu, říká Vácha
„Globální boj za záchranu biodiverzity prohráváme a přes všechno úsilí děláme příliš málo a příliš pozdě,“ tvrdí host Leonarda Plus biolog, teolog a etik Marek Vácha.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka