David Šťáhlavský: Ukrajinský pozdní sběr

Horník v Doněcku
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Horník v Doněcku

V Ukrajině se dnes sešli politici v pořadí už ke třetímu stolu „národní jednoty“. Kyjevský parlament deklaroval usmíření a místní oligarcha Achmetov se obrátil. Je téměř idylický stav před nedělními prezidentskými volbami falešnou kulisou, nebo příslibem lepších věcí budoucích?

Pár dní před prezidentskými volbami to vypadá, jako by se všichni vrátili z táborové bojovky do všedního života. Smyli si válečnické barvy a rozpomněli se, že za táborové fanty si chleba nekoupíš a velký náčelník se tomahawkem nevolí. Nejvyšší rada přijala Memorandum míru a nejbohatší Ukrajinec, blonďatý Tatar Rinat Achmetov, vyzývá dělníky, aby vyhodili za límec vůdce separatistických bojůvek.

To by bylo fajn, kdyby v absurdní ukrajinské levitaci nezačalo už splývat to, co je hra a co realita. Protože popsaná deeskalační opatření působí v jistém ohledu falešněji než předchozí bojovka. Přeci jen ale milion dělníků vyslyšel Achmetovovu výzvu a manifestoval za klid.

Přesto se dnes schází už třetí kulatý stůl za účasti prvních dvou prezidentů. Tím falešným tónem je, že ke stolu porozumění a míru musí zasednout v Mykolajivu, a ne v Doněcku. Že miliardář vyzývá ke klidu ne pro lidi, ale pro sebe, po dvou měsících lavírování; v době, kdy jeho majetek je přímo ohrožen radikály, kteří chtějí znárodňovat. Přitom kdyby chtěl, mohla jeho bezpečnostní agentura, která hlídá jeho majetek, už dávno nastolit pořádek v celém regionu.

Čtěte také

A ani zmíněné Memorandu nezní přesvědčivě. Příslib ruštiny jako statutárního jazyka je vágní, stažení vojsk z protiteroristické operace působí jako výsměch vojákům a zneuctění padlých, a závazek Ukrajiny, který je tak důležitý pro východ, stát mimo vojenské bloky, vypadl z textu docela.

Politolog Michail Pogrebinskij soudí, že poslanci si chtěli ještě před volbami vybrat pár dní dovolené, a tak se rozloučili slovní úlitbou: „Budeme na sebe hodní.“

Proruští vojáci na východě Ukrajiny

I když dokument v této části odráží stav mysli ukrajinské společnosti. Jen zákop mezi oběma tábory je už příliš opevněný. Z jedné strany ruskou mediální propagandou, z druhé strany pokračující devalvací kyjevské moci a její pasivitou za posledního téměř čtvrt roku. Záblesk zbytkové dobroty je ale jediným, na čem se dá teď stavět, resp. tím, co boří plány konečné destrukce státu.

Prezidentské průzkumy vede s 34 % čokoládový král Petro Porošenko. Bývalý vicepremiér svrženého prezidenta, Serhij Tihipko, hluboko zaostává se 4 % a mezi nimi s necelými 6 % figuruje i svržená benzinová princezna Julija Tymošenková.

Čtěte také

Oba muže, kteří se podle řady pozorovatelů nakonec utkají ve druhém kole, dělí kromě rozdílu v majetku (asi čtvrtmiliarda dolarů) také rozdílný pohled na budoucnost země.

Porošenko je proevropský, a budou ho volit hlavně tedy na Západě Ukrajiny. Tihipko by rád zase stavěl na dobrých vztazích s Ruskem, a chtějí ho tedy volit ženy v domácnosti a jejich muži na Východě se statutem střední třídy.

Pokud se tito dva uchazeči o prezidentský post dostanou do druhého kola, hrozí, že záblesk už popsaného záchranného imperativu přehluší nová vlna konfrontace. A navíc, pokud nevyhraje Julija Tymošenková, což je téměř jisté, pak sama slibuje třetí revoluci.

Největší šance v nadcházejících prezidentských volbách na Ukrajině má podnikatel Petro Porošenko

Navzdory všem možným scénářům je tu ještě jeden vnější, který teď jakoby ustupuje z původně dominantní pozice. A to je Rusko. Moskva jakoby sama ztrácela půdu pod nohama, nedokáže nabídnout záchytný bod. Proto Achmetov otočil.

Je to nedostatek strategického umu prezidenta Putina, nebo je to hra rozehraná na dlouhou trať. Rozkol do hlav Ukrajinců už zasel, ale na sklizeň se zjevně teď nechystá. Že by hrozny hněvu čekaly na pozdní sběr?