David Klimeš: Jan Fischer opět kandiduje. Jen se teď jmenuje Jiří Drahoš

David Klimeš
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy David Klimeš

Po měsících spekulací, kdo by mohl chtít vystřídat Miloše Zemana na Pražském hradě, se věci rychle dávají do pohybu. Zeman 10. března oznámil, že bude znovu kandidovat, což jasně rozdalo karty. A zájemci o vysokou hru se už hlásí.

Nyní nově i bývalý předseda Akademie věd Jiří Drahoš. Někdo jako on musel do volby vstoupit – nestraník, uhlazený odborník, o jehož názorech se nic neví, ale také nikomu nevadí. Prostě něco jako úřednický expremiér Jan Fischer v minulé prezidentské volbě. Otázka zní, zda to Drahoš také tak pokazí jako Fischer, nebo se své role zhostí o něco lépe.

Dopředu je jasné, že to proti Zemanovi bude velmi těžké. Kde v našem středoevropském prostoru je přímá volba prezidenta, tak tam většinou prezident dokáže obhájit svůj druhý mandát. Pokud zvítězí překvapivá jména, tak jako na Slovensku Andrej Kiska či v Rakousku Alexander Van der Bellen, tak především proto, že dosavadní prezident už nemůže kandidovat.

Přesto tu jistá naděje pro Drahoše a ostatní vyzyvatele Zemana je. Z Polska známe příklad Bronisława Komorowského, kterého v roce 2015 porazil Andrzej Duda. Jednou z důležitých věcí tehdy bylo totální podcenění protivníka ze strany Komorowského.

Prezident nechodil do debat, jen spočíval na obláčku své skvělé izolace a čekal na druhý mandát. I Zeman se dost podobně rozhodl, že nebude vést kampaň a jen doufá, že se jeho protivníci navzájem vybijí v prvním kole a on pak slavně zvítězí v tom druhém.

Jiří Drahoš

Než přišel Drahoš, dost tomu napovídalo. Textař Michal Horáček byl dosud nejvážnějším kandidátem. Byl ale příliš vnímán jako Antizeman, navíc bez zkušenosti z politické i jiné veřejné funkce.

Dokončit to, co plánoval Fischer

Drahoš to zkouší s jinou image. Velmi podobnou té, kterou měl Jan Fischer v roce 2012. Politici ať se perou, já jsem jiná liga: nadstranický odborník, který už roky slouží zemi a jehož největší předností je to, že bude dobře vypadat na poštovních známkách a nebude zemi dělat ostudu.

Stačí to? Výchozí pozice je pro Drahoše dobrá, ale bude záležet na spoustě dalších faktorů. Kandidát musí představit průhledný zdroj svých financí na kampaň, což budou minimálně desítky milionů. Dále by se hodila podpora stran. Už nejsme v roce 2013, kdy většina stran byla ve fázi rozkladu. Nyní už podpora od parlamentních stran zase něco znamená.

A Drahoše by jistě eminentně zajímalo, zda má šanci i u nejpopulárnější strany dneška, tedy hnutí ANO. Pokud Andrej Babiš podpoří Miloše Zemana nebo postaví vlastního kandidáta ministra obrany Martina Stropnického, šance Jiřího Drahoše notně upadají.

Jan Fischer při příjezdu do Kramářovy vily

A pak je zde velké varování od Drahošova předchůdce Fischera. Nestačí vyskočit do čela popularity půl roku před volbou. Kampaň musí postupně gradovat až do otevření volebních místností. Což je přesně to, co Fischer nezvládl. Z 30procentní podpory v říjnu 2012 nakonec spadl na polovinu v den voleb a senzačně ho předběhl nejen Miloš Zeman, ale i outsider Karel Schwarzenberg.

Pokud tedy Drahošův tým sponzorů má všech pět pohromadě, nepřepálí začátek jako kdysi Fischer. Nebude žádnou ostudou mít v ještě v letních měsících jen nějaké jednotky procent popularity. Vše se musí rozjet ve velkém až na podzim, a to ideálně s podporou více politických stran.

Pokud se Drahošovi povede proklouznout do druhého kola, pak už to bude mít jako výrazně konsenzuálnější kandidát proti Zemanovi celkem lehké. Povedlo by se mu tak vlastně dokončit to, co si až do 12. ledna 2013 plánoval Jan Fischer.

Autor je komentátorem Hospodářských novin