David Klimeš: Hledání pravicové podstaty ODS
ODS se po 12 letech rozloučila s předsedou Petrem Fialou a na kongresu si zvolila nástupce Martina Kupku. Nejen od něj, ale od všech delegátů byla slyšet výzva k návratu k poctivé pravicové politice a kompetenci v ekonomických otázkách.
Čtěte také
Je to naprosto pochopitelné a je celkem jasné, na co tato výzva reaguje. Střet pravice a levice se v ODS pod vedením křesťanského sociála Fialy redukoval do mravního kázání proti konkurenčnímu ANO. V ekonomických a sociálních otázkách se však z ODS stalo béčko ANO, které jen o trochu slabším hlasem opakovalo všechny dnešní módní výkřiky: Nikdy nebudeme zvyšovat daně! Radikálně osekáme stát! Vyházíme úředníky!
Právě skončená vláda vedená ODS ale ukázala, že nakonec z těchto pokřiků byly jen vyšší daně, bobtnání státu či neschopnost digitalizovat státní agendu.
Pevně ukotvená pravice
Martin Kupka v nominačním projevu tvrdil, že ODS je „historicky pevně ukotvená pravice“. Je to však pravda? Na kongresu se mnozí delegáti dovolávali historické pravicové politiky, případně se přísahalo na posvátné poděbradské artikuly, ale nikdo konkrétně nezmínil, co tento odkaz znamená.
Čtěte také
Tak se na to podívejme. ODS byla nepochybně ekonomicky nejvíce reformní stranou v 90. letech během transformace. Co ale stojí v nejzásadnějším předvolebním programu ODS z roku 1992 ke státním financím?
„Budeme se zasazovat o zdravé státní finance, tj. o vyrovnaný státní rozpočet, neboť to je nejlepší zárukou neinflačního prostředí a makroekonomické stability.“ Proto nová republika pod vedením Václava Klause začínala s až 47procentní sazbou daně z příjmu fyzických osob a 45procentní sazbou pro právnické osoby. Klaus věděl, že vyrovnaného rozpočtu v náročné transformaci nedocílí bez počáteční vysoké daňové zátěže.
V poděbradských artikulech z roku 1998 se opakuje také priorita vybalancovaných veřejných financí: „V makroekonomické oblasti považuje ODS za rozhodující vyrovnané hospodaření státu bez zadlužování se na úkor budoucnosti.“
Čtěte také
V nominačním projevu Kupky ale není po slibu vyrovnaného rozpočtu už ani zmínky. Je to pochopitelné, protože to si s pravidelnými 300miliardovými schodky státního rozpočtu už nikdo snad ani nedokáže představit. Je ale v takové situaci vrcholem populismu slibovat: „Náš závazek je daňové zatížení nezvednout ani o korunu.“
Kupka se tak dobrovolně chytá do stejné pasti, ve které už byl jako pravá ruka Fialy v předchozím období. Máme silně deficitní rozpočty a čekáme obrovské výdaje na obranu a další priority, přesto dál budeme lhát lidem, že je to nebude stát vyšší daně a bobtnající dluh se asi zaplatí sám od sebe.
Učte se znovu od Klause
To nemá s „historicky pevně ukotvenou pravicí“ v ekonomických otázkách opravdu vůbec nic společného. Klaus během svého premiérování nepochybně také chtěl vyrovnaný rozpočet i nízké daně. Ale nelhal lidem, že obojího lze dosáhnout zároveň, a rozhodl se tedy pro vyšší daně a nezadluženou budoucnost. A rozhodl se správně.
Zato Petr Fiala se populisticky rozhodl pro nižší daně a brutálně zadluženou budoucnost. Martin Kupka tento zcela pomýlený, ve skutečnosti levicově populistický, slib opakuje také. Hledání pravicové podstaty ODS se tak pravděpodobně odkládá o další dekádu.
Autor je publicista
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
