Daniel Veselý: Soumrak nad Blízkým východem

Protesty po smrti íránského generála Kásema Solejmáního
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Protesty po smrti íránského generála Kásema Solejmáního

Americký prezident Donald Trump cíleným usmrcením íránského národního hrdiny a zároveň obávaného šéfa elitních jednotek Kuds Kásima Solejmáního píchl do sršního hnízda. 

Nadto se dopustil politické vraždy vrcholného politického činitele na území suverénního státu.

Není pochyb o tom, že Kásim Solejmání byl kontroverzní postavou mající na rukou krev, avšak v očích většiny Íránců, a obecně šíitů, jde o národního hrdinu, který má obrovské zásluhy na porážce sunnitských fundamentalistů z Daeše. Zachránil tak šíity před potupnou porobou. Americký prezident ze Solejmáního volky nevolky udělal mučedníka, ignoruje tak fenomén mučednictví v šíitském islámu.

Mýtus versus realita

Kásim Solejmání byl v českých médiích zpravidla vykreslován jako temná zločinná postava: jenže západní optika často bývá zamlžená. Solejmání nebýval vždy démonem, což platí i pro jiné oficiální nepřátele západního společenství. Koncem roku 2001 předal obávaný šéf jednotek Kuds Američanům klíčové zpravodajské materiály o ozbrojených tálibech a při dobývání iráckého Tikrítu poskytlo americké letectvo jeho silám vzdušnou podporu.

Třebaže Solejmání většinu svého aktivního života proti Američanům a jejich spojencům vystupoval a bojoval, byly i chvíle, kdy se na čas stal jejich spolehlivým spojencem. Neexistuje také konkrétní důkaz pro tvrzení, že by jeho poslední aktivity představovaly bezprostřední ohrožení pro americké jednotky, a dokonce ani o tom, že byl přímo zodpovědný za smrt Američanů na Blízkém východě.

Podle expertů na mezinárodní právo včetně zvláštní zpravodajky OSN pro mimosoudní, sumární a svévolné popravy Agnes Callamardové likvidace šéfa jednotek Kuds s největší pravděpodobností porušuje mezinárodní právo. Solejmání cestoval s diplomatickým pasem a v Bagdádu měl s iráckým premiérem Mahdím diskutovat o saúdském návrhu na zmírnění napětí mezi Saúdskou Arábií a Íránem. Skvělá trefa.

Jak by svět asi reagoval na politickou popravu Mikea Pompea íránskými agenty třeba při oficiální návštěvě Velké Británie? Spojené státy by to nepochybně považovaly za vyhlášení války a okamžitě by na Írán zaútočily.

Irácký parlament těsnou většinou přijal rezoluci požadující stažení všech zahraničních vojsk. Ačkoli jde o nezávaznou rezoluci, kterou bojkotovali sunnitští a kurdští poslanci, irácká vláda podniká všechny možné kroky k tomu, aby 5200 amerických vojáků Irák opustilo. O dalším osudu západních vojáků včetně malého českého kontingentu by se mělo vážně debatovat.

Americká vojska jako zdroj tenze a neklidu

Symbolická odveta teheránského režimu proti iráckým základnám hostícím americké vojáky sice další eskalaci ze strany Íránu vylučuje, totéž však neplatí pro proíránské proxy síly, ať už v Iráku, Sýrii nebo Libanonu. Stručně řečeno: americké, potažmo izraelské cíle a terče, kupříkladu ambasády nebo vojenské základny, se nyní dostávají na mušku proíránských militantů po celém Blízkém východě.

Ano, Teherán značně posílil svůj vliv v Iráku. Jenže především kvůli chaosu, který následoval po ilegální angloamerické invazi v roce 2003. Kabinet George W. Bushe odstavil sunnity od moci a protežoval šíitský režim mající blízko k Teheránu.

Daniel Veselý

Odtajněné zpravodajské dokumenty íránské vlády ukazují, jak ohromný vliv má režim ajatolláhů na iráckou politickou scénu.

Byla to také americká okupace Iráku, jež vdechla život tzv. Islámskému státu a veškerému barbarství doprovázejícímu jeho vzestup i pád. I proto jsou americká vojska mnohými na Blízkém východě vnímána jako zdroj tenze a neklidu.

Autor je komentátor Britských listů