Daniel Veselý: Soumrak nad Blízkým východem

Čtěte také

Jan Fingerland: Solejmáního odkaz

Nadto se dopustil politické vraždy vrcholného politického činitele na území suverénního státu.

Není pochyb o tom, že Kásim Solejmání byl kontroverzní postavou mající na rukou krev, avšak v očích většiny Íránců, a obecně šíitů, jde o národního hrdinu, který má obrovské zásluhy na porážce sunnitských fundamentalistů z Daeše. Zachránil tak šíity před potupnou porobou. Americký prezident ze Solejmáního volky nevolky udělal mučedníka, ignoruje tak fenomén mučednictví v šíitském islámu.

Mýtus versus realita

Čtěte také

Že Solejmání připravoval útoky proti USA? Jedna paní povídala, míní Schwarzenberg (TOP 09)

Kásim Solejmání byl v českých médiích zpravidla vykreslován jako temná zločinná postava: jenže západní optika často bývá zamlžená. Solejmání nebýval vždy démonem, což platí i pro jiné oficiální nepřátele západního společenství. Koncem roku 2001 předal obávaný šéf jednotek Kuds Američanům klíčové zpravodajské materiály o ozbrojených tálibech a při dobývání iráckého Tikrítu poskytlo americké letectvo jeho silám vzdušnou podporu.

Třebaže Solejmání většinu svého aktivního života proti Američanům a jejich spojencům vystupoval a bojoval, byly i chvíle, kdy se na čas stal jejich spolehlivým spojencem. Neexistuje také konkrétní důkaz pro tvrzení, že by jeho poslední aktivity představovaly bezprostřední ohrožení pro americké jednotky, a dokonce ani o tom, že byl přímo zodpovědný za smrt Američanů na Blízkém východě.

Čtěte také

Gita Zbavitelová: Svět by měl být za likvidaci Solejmáního vděčný

Podle expertů na mezinárodní právo včetně zvláštní zpravodajky OSN pro mimosoudní, sumární a svévolné popravy Agnes Callamardové likvidace šéfa jednotek Kuds s největší pravděpodobností porušuje mezinárodní právo. Solejmání cestoval s diplomatickým pasem a v Bagdádu měl s iráckým premiérem Mahdím diskutovat o saúdském návrhu na zmírnění napětí mezi Saúdskou Arábií a Íránem. Skvělá trefa.

Jak by svět asi reagoval na politickou popravu Mikea Pompea íránskými agenty třeba při oficiální návštěvě Velké Británie? Spojené státy by to nepochybně považovaly za vyhlášení války a okamžitě by na Írán zaútočily.

Irácký parlament těsnou většinou přijal rezoluci požadující stažení všech zahraničních vojsk. Ačkoli jde o nezávaznou rezoluci, kterou bojkotovali sunnitští a kurdští poslanci, irácká vláda podniká všechny možné kroky k tomu, aby 5200 amerických vojáků Irák opustilo. O dalším osudu západních vojáků včetně malého českého kontingentu by se mělo vážně debatovat.

Americká vojska jako zdroj tenze a neklidu

Čtěte také

Matěj Schneider: Atentát na Solejmáního vás nutí volit mezi dvěma zly. Vy si ale vybírat nemusíte

Symbolická odveta teheránského režimu proti iráckým základnám hostícím americké vojáky sice další eskalaci ze strany Íránu vylučuje, totéž však neplatí pro proíránské proxy síly, ať už v Iráku, Sýrii nebo Libanonu. Stručně řečeno: americké, potažmo izraelské cíle a terče, kupříkladu ambasády nebo vojenské základny, se nyní dostávají na mušku proíránských militantů po celém Blízkém východě.

Ano, Teherán značně posílil svůj vliv v Iráku. Jenže především kvůli chaosu, který následoval po ilegální angloamerické invazi v roce 2003. Kabinet George W. Bushe odstavil sunnity od moci a protežoval šíitský režim mající blízko k Teheránu.

Daniel Veselý|foto: Khalil Baalbaki

Odtajněné zpravodajské dokumenty íránské vlády ukazují, jak ohromný vliv má režim ajatolláhů na iráckou politickou scénu.

Byla to také americká okupace Iráku, jež vdechla život tzv. Islámskému státu a veškerému barbarství doprovázejícímu jeho vzestup i pád. I proto jsou americká vojska mnohými na Blízkém východě vnímána jako zdroj tenze a neklidu.

Autor je komentátor Britských listů