Daniel Kroupa: Vděčnost za osvobození od nacismu

Sluší se připomenout, že této operace se rovněž významnou měrou zúčastnili Rumuni, Poláci a také jednotky Československého armádního sboru. Nejvíce obětí za naše osvobození přinesli sovětští vojáci, kterých na našem území padlo téměř sto čtyřicet tisíc. Je to obrovský počet a tito lidé si zvláště zaslouží naši úctu.

Čtěte také

Přinesl konec války kýženou svobodu? Jedna totalita skončila, druhá už se drala k moci, říká historik

Všem našim osvoboditelům náleží naše vděčnost. V té jsem byl vychováván doma i ve škole a stejně ji cítím dodnes. Ale obraz, který jsem si o této události utvářel, se měnil. Od svých učitelů jsem se v padesátých letech dozvídal, že za porážku nacismu a za osvobození vděčíme pouze Sovětskému svazu a že západní kapitalistické státy pomohly Hitlerovi rozpoutat světovou válku. A také, že jedině komunisté od počátku bojovali proti fašistickému zlu.

Komplikovanější skutečnost

Čtěte také

Karel Hvížďala: O 8. květnu a svobodě

Rodiče mi doma postupně a opatrně, z obavy, abych se někde venku neprořekl, vysvětlovali skutečný průběh událostí, které prožili. Živým dokladem pro mě byli důstojníci západní složky naší armády, kteří se v šedesátých letech vraceli z vězení, kam byli ve vykonstruovaných procesech komunisty odsouzeni s dlouholetými tresty.

Součástí předválečného Československa byla Podkarpatská Rus. Na naivní dětské otázky, jak jsme o ní přišli, jsme dostávali vyhýbavé odpovědi. Co nám měli učitelé říct? Že ji při osvobození zabral Sovětský svaz? To přece nemohli, protože by nás pak nedokázali přesvědčit, že jeho pomoc byla nezištná. Zamlčeli nám také pakt Molotov–Ribbentrop, podíl Sovětského svazu na okupaci Polska a pobaltských států i přepadení Finska. O tom jsme se na veřejnosti mohli něco dozvědět až v roce osmašedesátém, kdy se zhroutila cenzura.

Revize dějin

To, že Sovětský svaz naše území nepovažuje za osvobozené, ale za dobyté, dal otevřeně najevo 21. srpna toho roku invazí a následnou okupací Československa. Nazývat období, kdy okupanty dosazené vedení strany a státu slepě poslouchalo pokyny Kremlu, „normalizací“ je vlastně ukázkové podlehnutí orwellovskému newspeaku.

Sovětští představitelé se za invazi z osmašedesátého roku omluvili až po zhroucení sovětského bloku. Ale jejich dnešní následovníci svůj postoj, zdá se, revidují. Vládní média Ruské federace dnes opět hlásají, že nás tehdy zachránili před fašistickým převratem, a příliš neskrývají, že si stále činí na naše území jisté nároky. Obviňují nás navíc z nevděku za osvobození od nacismu.

Filozof a pedagog Filozofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Daniel Kroupa|foto:Ladislav Němec/MAFRA,Profimedia

Nejsme nevděční. Jenže když si dnešní Rusko náš vděk vykládá jako uznání naší podřízenosti jeho mocenským ambicím, je pro nás poněkud obtížné jej projevovat.

Autor je filozof a pedagog