Daniel Kroupa: Ukrajina

Nu, je na místě připomenout, že před druhou světovou válkou byla část dnešního ukrajinského území – Podkarpatská Rus - součástí našeho státu, Československé republiky a její obyvatelé našimi spoluobčany. Když nám po válce Stalin toto území bez velkých řečí odebral, zachoval se k nám nikoli jako k osvobozené, ale jako k poražené zemi. O nějakém souhlasu obyvatelstva tehdy nemohlo být ani řeči. Ještě po Sametové revoluci přijížděli někteří lidé z Podkarpatské Rusi do Prahy a obcházeli politiky s prosbou, aby podpořili znovu přičlenění tohoto území k Československu. Vzpomínali na První republiku v dobrém, i když jejich domovina bývala její nejchudší část.

Vysvětlovali jsme jim, že nelze tak snadno přesouvat jednotlivé kraje jednoho státu k druhému, protože je především třeba respektovat vzájemně územní celistvost jako základní podmínku mírového soužití států. A to je důležitější než krásné historické vzpomínky, protože se týká budoucnosti. Celý problém zmizel ve chvíli, kdy se Československo pokojným způsobem rozdělilo. Mnohé z nás to mrzelo, ale pokud to byla daň za dobré soužití, nezbývalo než i ji zaplatit.

Když nyní Rusko nerespektovalo územní celistvost Ukrajiny, když bez jakýchkoli skrupulí vojensky obsadilo Krym a netají se s tím, že má zálusk i na další oblasti, nelze říkat, že se nás to netýká. Pokud to projde agresorovi bez vážných následků, můžeme si být jisti, že přijdou na řadu další země, o kterých se bude říkat, že patří do ruských teritoriálních zájmů. Pak už je jen otázkou času, kdy dojde řada na nás. Také jsme se totiž před pár desetiletími nacházeli na takovém zájmovém teritoriu. Neměli bychom na to zapomínat.