Daniel Kroupa: Škola je disciplína

Nebyly jenom negativní, protože jsem se těšil na kamarády, které jsem dva měsíce neviděl a toužil jsem jim vypovědět, co všechno jsem za tu dobu zažil. Byl jsem také zvědavý na nové školní předměty a na nové učitele.

Čtěte také

Rodiče teď čekají výdaje za školu, nejnáročnější ale není prvňák, varuje Němeček z asociace ředitelů

Celkově jsem ale byl otrávený z toho, že už nemůžu ráno spát, jak dlouho se mi chce, z toho, že budu muset řadu hodin sedět, poslouchat a plnit příkazy vyučujícího. A navíc domácí úkoly – ty jsem obzvláště neměl rád. Trvalo několik týdnů, než jsem si na školu opět zvykl. Moji spolužáci na tom byli podobně.

Zkrátka, než se děti ve škole mohou začít učit nějakému předmětu, musí si osvojit disciplínu. Vím, to slovo u čtenářů Švejka nemá dobrou pověst. Kdo by si nevzpomněl na jeho už poněkud otřepanou definici: „Disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt, jinak byste lezli jako vopice po stromech, ale vojna z vás udělá lidi, vy blbouni pitomí“.

K tomu lze dodat, že ve skutečnosti má z lidí udělat poslušné vojáky, kteří splní i rozkaz zabít druhého člověka. Ve škole, v dobré škole není poslušnost cílem, ale prostředkem k výchově lidí schopných samostatně jednat na základě poznání toho, co je dobré.

Uč se nebo táhni

Pokud trochu oživím trosky svých latinských znalostí, vybavuji si, že slovo disciplína vychází z latinského výrazu discó, což znamená „učím se“. Od toho je odvozen výraz discipulus – „žák“. Nu a disciplína je to, co činí žáka žákem.

Prostá a jasná definice říká, že discipulus nominatur qui magistrum quendam sequitur et discit scientiam suam, tedy že žákem nazýváme toho, kdo sleduje učitele a učí se vědění. Jenže podle moderního přístupu ke vzdělání to nestačí.

Náš Školský zákon (561/2004 Sb.) v paragrafu 2 odstavec 2 stanoví jako cíle vzdělávání „rozvoj osobnosti člověka, který bude vybaven poznávacími a sociálními způsobilostmi, mravními a duchovními hodnotami pro osobní a občanský život, výkon povolání nebo pracovní činnosti; získávání informací a učení se v průběhu celého života; získání všeobecného vzdělání nebo všeobecného a odborného vzdělání; pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, základních lidských práv a svobod spolu s odpovědností a smyslem pro sociální soudržnost; pochopení a uplatňování principu rovnosti žen a mužů ve společnosti; utváření vědomí národní a státní příslušnosti a respektu k etnické, národnostní, kulturní, jazykové a náboženské identitě každého; poznání světových a evropských kulturních hodnot a tradic; pochopení a osvojení zásad a pravidel vycházejících z evropské integrace jako základu pro soužití v národním a mezinárodním měřítku; získání a uplatňování znalostí o životním prostředí a jeho ochraně vycházející ze zásad trvale udržitelného rozvoje a o bezpečnosti a ochraně zdraví“.

Daniel Kroupa|foto: Jana Přinosilová,Český rozhlas

Hodně se toho mají dnešní žáci naučit a bez disciplíny to určitě nezvládnou. Dříve se na školy psal latinský nápis: disce aut discede – uč se nebo táhni, volně přeloženo. Povinná školní docházka však žáky možnosti odejít ze školy zbavila. Nu, a tak jim nezbývá než se učit.

Autor je publicista