Daniel Kroupa: Sexuální výchovu potřebují politici
Někteří politici ze zemí střední a východní Evropy projevují ve jménu křesťanských hodnot ostentativní odpor k prosazování práv sexuálních menšin, označovaných obvykle jako LGBT. V Polsku nejsilnější vládní strana skutečně reprezentuje tradicionalistické křídlo katolicismu a její politika je alespoň v tomto ohledu věrohodná. V Česku a Maďarsku ale brání křesťanské hodnoty lidé, kteří v minulosti s křesťanstvím mnoho společného neměli a o jeho hodnotách toho ví méně než málo.
Nyní se k nim připojil i český prezident Miloš Zeman, který veřejně vyjádřil vůči lidem měnícím své pohlaví bytostný odpor. Ke křesťanství se nehlásí, není mu tedy možno mít za zlé, že Ježíš s láskou a porozuměním přijímal všechny lidi, bez ohledu na jejich etnický či náboženský původ. Dokonce i hříšníky. Svědčí o tom evangelijní příběhy o milosrdném Samaritánovi či o cizoložné ženě.
Čtěte také
Křesťanství zajisté hlásá odlišnou morálku než progresivně liberální aktivisté bojující za práva vybraných menšin s cílem prosadit radikální sociální změnu, jejímž výsledkem má být nový, „lepší“ svět.
Následníci Kristovi chtějí naopak pomoci lidem z těchto menšin na tomto světě a ve svém životě se, často neúspěšně, snaží řídit pokyny toho, jehož následují. Byli to oni, kdo vytvořil dnešní společenský řád, v němž jsou si všichni občané rovni před zákonem a každý z nich může sledovat vlastní cestu ke štěstí.
Systém, který každému zaručuje jeho libertas – svobodu a zároveň umožňuje demokratickým způsobem přijímat společná rozhodnutí. Proto se nazývá liberální demokracií.
Nenávidí jej jak radikální progresisté, kteří s pomocí státu chtějí společnosti vnutit novou etiku, tak sociální tradicionalisté, kteří chtějí, aby stát udržoval tu jejich.
Prostředky mocenských zájmů
Maďarský prezident, který také chce bránit křesťanské hodnoty, se rozpomněl na své liberální počátky a v Radě Evropské unie hájil kontroverzní zákon údajně zakazující ve školách výuku o sexuálních menšinách tím, že výchova v této oblasti má být věcí rodičů, nikoli státu.
Čtěte také
Tento argument je však pravdivý jenom z poloviny. Svoboda od státu je v liberální demokracii založena také na toleranci a stát tuto hodnotu chrání zákonem, který je povinen prosazovat i ve školní výuce. Týká se také sexuálních menšin a o toleranci se proto mají děti ve škole učit.
Naproti tomu sexuální etika, ať už vychází z náboženských či jiných základů, je věcí rodičů, alespoň do doby, než jejich děti dospějí a budou schopné převzít vlastní odpovědnost za morální pravidla, jimiž se budou řídit. Stát jim pak garantuje, že jejich rozhodnutí, zda se přidržet toho, co získaly z domova, nebo si vybrat jiná pravidla, bude svobodné.
Křesťanské hodnoty jsou zkrátka pro tyto politiky nikoli cíle, o které usilují ve svém osobním životě, aby tím dávali příklad druhým, ale pouhými prostředky mocenských zájmů. Právě to je na nich nekřesťanské.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
