Daniel Kroupa: Politika dobrých úmyslů bez dialogu neobstojí
V politice stejně jako v životě nestačí mít dobré úmysly. V nadšení pro dobrou věc totiž snadno opomeneme promyslet, jaké následky bude mít její uskutečnění. A ty nemusí být vždy takové, jaké jsme si přáli. Někdy dokonce způsobíme opak toho, čeho jsme chtěli dosáhnout.
V politickém jednání výsledkem bývají zákony, tedy obecná pravidla a měřítka lidského jednání, a není proto snadné dohlédnout, co způsobí rozhodnutí o nich v konkrétních případech a situacích.
Čtěte také
Máme-li se v legislativním procesu vyhnout chybám, musí každý návrh zákona procházet zdlouhavým připomínkovým řízením, které má vypořádat námitky všeho druhu a pak postoupit do veřejné diskuse, která vrcholí v parlamentu.
To vše se ale odehrává v prostředí názorové polarizace, kterou, je-li příliš vyhrocená, provází podezřívavost i vůči věcným námitkám, pokud je prezentuje protivník. Nezkoumá se, zda neobsahují zrnko pravdy, a rovnou se smetou ze stolu. Tak vznikají špatné právní normy u nás i jinde.
Kdo odporuje sám sobě
Obávám se, že je to do určité míry také případ evropské environmentální legislativy. Rodila se ve střetnutí mezi spravedlivými bojovníky za čisté životní prostředí a zastánci byznysu, kteří nemysleli na nic jiného než na zisk.
Čtěte také
Tedy mezi těmi, kteří si uvědomovali nebezpečí výrobní činnosti produkující škodlivé látky pro lidské zdraví a skleníkové plyny způsobující globální oteplování, a mezi klimaskeptiky, poukazujícími na hospodářské škody, které způsobí navrhovaná opatření. Tedy mezi politiky, kteří byli přesvědčeni o svých dobrých úmyslech, a těmi, kteří byli podezřelí, že sledují jenom sobecké zájmy. Jejich připomínky ti, kteří měli většinu, považovali za nutné ignorovat.
Týkalo se to i souboru přísných omezení pro chemický průmysl. Splnit je ovšem vyžadovalo tak vysoké náklady, že se mu nevyplatilo vyrábět potřebné substance v Evropské unii. Proto přestěhoval své továrny do států, které nezavedly tak tvrdé normy, a navíc disponovaly levnou pracovní silou, protože nevyžadovaly tak vysoké sociální standardy, jaké platí v Evropě.
Čtěte také
Pomiňme, že se takové chování Evropanů podobalo domkáři, který smetí sype na zahradu sousedovi, který se nemůže bránit. Poškozování životního prostředí se takovým postupem zabránilo jen na našem kontinentu. Zato Evropská unie se stala závislou na dovozu chemických látek, zejména těch potřebných pro výrobu léků. Závislou na asijských státech, z nichž některé to s námi nemyslí dobře. Zahrádku máme čistou, ale soused nás má v hrsti.
Nebudu opakovat otřepanou prostopravdu o tom, kam vede cesta dlážděná dobrými úmysly. Ty špatné tam vedou také. Zajímavější je, jaký podíl má na těchto nesnázích vyhrocená polarizace politického spektra, která znemožňuje věcnou diskusi.
Vina za to padá především na hlavu politických vůdců na obou koncích politického spektra, kteří vyostřují konflikty. Zaujímají extrémní postoje proto, aby za sebou sešikovali co nejvíc příznivců, a demonstrují nesmiřitelnost vůči politickým soupeřům podle hesla „kdo není s námi, je lump“.
Předkládají nerozhodnutým voličům falešné alternativy, o nichž se nediskutuje a které mají bezmyšlenkovitě přijmout. Ano, myšlení je pro ně nepřítelem, protože je může usvědčit z falešné hry. Máme-li se jim úspěšně postavit, je třeba si uvědomit, že podstatou rozumného myšlení je dialog. V dialogu se také ukazuje, kdo odporuje sám sobě, a tedy neříká pravdu. Proto bychom je k němu měli nutit.
Autor je filozof a pedagog
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
