Daniel Kroupa: Nekulaté výročí úmrtí Jana Patočky

13. březen 2023

Názory a argumenty

Jsou lidé, jejichž výročí je třeba připomínat, i když nejsou kulatá. Filosof a mluvčí Charty 77 Jan Patočka, který zemřel 13. března 1977, k nim patří. K jeho smrti přispěl jedenáctihodinový výslech Státní bezpečností v době nemoci, po němž následovala mozková příhoda s fatálními následky.

Cynická bezohlednost komunistického režimu se pak projevila znemožněním klidného pohřbu a pronásledováním těch, kteří se ho účastnili. Nad hřbitovem visel vrtulník, který hlukem svého motoru umocněným túrováním motocyklů za zdí znemožňoval přítomným vyslechnout modlitby a proslovy nad rakví.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Stále aktuální Jan Patočka

Bylo-li však cílem této akce zastrašit příbuzné, přátele, žáky a sympatizanty velkého českého filosofa, minula se účinkem. Bytové přednášky, semináře, nezávislé kulturní iniciativy pokračovaly i nadále a ještě se rozrůstaly.

Pokud se komunističtí činitelé, kteří to celé rozpoutali, domnívali, že se časem na Jana Patočku zapomene a jeho dílo zapadne prachem, mýlili se ještě více. Jeden z jeho nejbližších studentů, Ivan Chvatík, již v den úmrtí převezl Patočkovu literární pozůstalost na bezpečné místo a s okruhem přátel se pustil do jeho zpracování.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Varování Jana Patočky

Méně zasvěcení lidé se mohli domnívat, že to nebude nic těžkého, protože oba totalitní režimy, nacistický a komunistický, umožňovali filosofům, kteří se nepodřizovali jejich ideologii, publikovat jenom sporadicky. Zaznívaly tehdy otázky: „a co on vlastně napsal?“ V tomto případě však pozůstalost zahrnovala značné množství rukopisů nepublikovaných. Bylo třeba je přepsat, zredigovat, opatřit poznámkami a vydat.

Těmto hrdinům se podařilo uniknout pozornosti Státní bezpečnosti a připravit samizdatovou edici, která se pak šířila v desítkách exemplářů. Posloužila i zahraničním zájemcům o Patočkovu filosofii, kteří z ní pořídili překlady do světových i méně světových jazyků. Ty pak vycházely v renomovaných nakladatelstvích a nalezly své čtenáře nejen v Evropě.

Jít „k věcem samým“

Teprve po Sametové revoluci bylo možné v normálních podmínkách vydávat souborné dílo Jana Patočky v češtině. Zatím vydalo na dvacet svazků a dá se předpokládat, že se ještě rozroste o dalších deset.

Čtěte také

Daniel Kroupa: Jen aby nás umělá inteligence nepřipravila o tu přirozenou

Myšlenkovému dědictví našeho filosofa byly věnovány desítky odborných konferencí u nás i ve světě. Zkrátka, těm zvráceným režimům se ho přes veškeré snahy umlčet nepodařilo.

Asi bych měl na závěr alespoň naznačit, v čem já spatřuji ono myšlenkové dědictví. Nebudu se pouštět do složitých výkladů fenomenologie, která byla jeho oborem, protože by nám na to nestačil vymezený čas. Připomenu jen, že jejím požadavkem je jít „k věcem samým“, tedy tam, kde se takto ukazují.