Karel Hvížďala: Stále aktuální Jan Patočka
„Člověk je síla…ovládaná zvenčí i zevnitř; postarej se mu o hospodářské zajištění… organizuj jeho mysl propagandou, jeho volný čas a zábavu přiměřeným opatřením, a bude ti patřit úplně, a dokonce si bude domýšlet, že je svoboden a že to vše je právě uskutečnění člověka…
Soudím, že rozšíření takové ideologie musí vždy znovu vésti k pokusům fašismu obdobným; možná že chytřejším a úspěšnějším, ale v podstatě vždy stejně lidsky zoufalým, poněvadž v nich není místa pro ideu.“
Čtěte také
To jsou slova českého filosofa Jana Patočky z eseje Ideologie a život v ideji, kterou napsal v roce 1946. A je zřejmé, že tato myšlenka je platná dodnes, kdy ji sofistikovaný marketing či jednoduché nálepky jako „chci řídit stát jako firmu“ jen propůjčují jiný hábit, který je možná chytřejší a úspěšnější než byly ideologie fašismu či socialismu, ale vždy v podstatě vedou k tomu, že ze života vytěsňují ideu, tedy smysl.
V praxi každá ideologie podle Patočky vede k nějakému definitivnímu řešení, nabízí nám nějakou jednoduchou odpověď, která, jak víme, neexistuje. Odtrhuje nás naprosto od druhé strany a nenechává nám prostor k nalezení cesty či hlediska, kterým bychom mohli zahlédnout rozpory s jiným názorem, proto je vždy totální. Jinými slovy zmocňuje se člověka z vnějšku a člověk je jen jejím nástrojem k dosažení cílů, které jsou vždy nad ním. Naopak ideje, tedy to, čemu lze odevzdat život, musí být vždy hledisko, které počítá s vlastní konečností každého člověk: Nepřesahuje ho.
Odpor svědomí
Jan Patočka byl bezesporu jedním z největších českých filosofů 20. století, narodil se 1. června 1907 v Turnově, tedy před 115 lety a zemřel v necelých sedmdesáti letech 13. března 1977 po několika výsleších Státní bezpečnosti jako mluvčí Charty 77. Jak i z úvodního citátu vyplývá, jeho dílo ovlivnilo zcela zásadně soudobé české myšlení a za jeho žáky je možné počítat řadu současných filosofů, jakými jsou Miroslav Petříček, Petr Rezek, Daniel Kroupa, Václav Bělohradský a řada dalších.
Čtěte také
Zmíněný Petr Rezek upozorňuje ve své knize Filosofie a politika kýče na to, že filosofie je podle Patočky proces stálého obnovování a snaha o život v pravdě, přičemž pravda je dle něj způsob zjevování věcí, znamená odkrytost a nezahalenost. Představuje namáhavý pokus o permanentní odstraňování všech falešných pozlátek.
Jan Patočka kromě Filosofické fakulty v Praze studoval na Sorbonně ve Francii a na Humboldtově univerzitě v Německu u profesorů Husserla a Heideggera.
Od Edmunda Husserla převzal ideu, že základní pouto člověka k jeho lidskosti představuje svědomí, neboť evropské lidství je filosofická forma existence, představuje sokratovský ideál, podle něhož je lépe zemřít než přijmout za svůj život existenci bez tázání. Patočka byl přesvědčen, že nelze žít jako by byl věcí, tedy bez odporu svědomí. A právě na toto přesvědčení zemřel.
Autor je publicista
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
