Daniel Kroupa: Nejisté naděje voličů opozice
Odpůrcům vládních stran a lidem zklamaným ze způsobu jejich vládnutí svitla nová naděje zveřejněním průzkumů volebních preferencí, podle nichž získává opozice navrch. Dokonce natolik, že pokud by jim odpovídaly říjnové výsledky voleb, mohla by sestavit novou vládu.
Za šest měsíců, které do svátku demokracie zbývají, se zajisté ještě může mnohé změnit. Mimo jiné i proto, že v předvolební kampani rozhodují peníze a těmi ve větší míře disponují strany vládní koalice. Podle pravidla „slabší útočí“ lze očekávat, že čím více se budou tyto strany v preferencích potápět, tím ostřeji budou napadat své protivníky. Máme se tedy na co těšit.
Čtěte také
Terčem útoků budou pochopitelně slabiny opozičních stran. Domnělé i skutečné. Nechme stranou ty první, které jsou důležité pro marketéry a zaměřme se na reálné, protože jsou důležitější pro nás, zejména v případě, že opozice uspěje a bude vládnout.
Jejím hlavním problémem je, že sestává z pěti stran, sdružených do dvou pouze předvolebních koalic. To znamená, že po volbách bude každá z těchto stran opět hrát svou vlastní politickou hru. V povolebním vyjednávání stranám půjde o především o ministerské funkce a zde bývá rozhodující ten, kdo jich nabídne více.
S kým jednat a s kým nikoli
Nejvýhodnější variantou je z tohoto hlediska dohoda dvou nejsilnějších stran, pokud poskládají ve sněmovně vládní většinu. Mocenský zájem a vidina pohodlného vládnutí tak snadno svede dohromady i někdejší protivníky. Třeba opoziční a vládní stranu do nějaké nové „opoziční smlouvy“.
Čtěte také
Bylo by s podivem, kdyby se vládní strany v předvolební kampani nesnažily tuto nejistotu voličů opozice posilovat. Když už je nebudou moci získat pro sebe, pokusí se znechutit je tak, že k volbám vůbec nepřijdou. A bylo by chybou, kdyby opozice sama a včas tyto obavy nedokázala rozptýlit. Musela by tak však učinit nikoli slovy, ale skutky.
Nejlepší odpovědí by jistě bylo slučování programově blízkých stran. Něco takového však dnes nepřipadá v úvahu, protože proti by se postavily jejich členské základny. Pokud by k němu mělo někdy dojít, šlo by o proces, který by si vyžádal roky cílevědomého úsilí vedoucích politiků. Co tedy zbývá?
Pro uklidnění svých voličů by opoziční strany sdružené do koalic mohly veřejně deklarovat, s kým budou po volbách jednat o sestavení vlády a s kým nikoli. Vím, že se obvykle taková prohlášení dělají jenom ve vztahu ke stranám považovaným za extremistické. Tedy takovým, jejichž cílem je destrukce demokratického právního státu a změna mezinárodně právního postavení republiky.
Otázkou ovšem je, zda by se nemělo také vztahovat na stranu, která vládnutí s takovými extrémisty nevylučuje a částečně si je už vyzkoušela.
Autor je filozof a pedagog
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
