Daniel Kroupa: Moc a autorita prezidenta republiky
Pan prezident požaduje změnu ústavy, která by mu poskytla větší pravomoci pro výkon jeho úřadu.
Zdůvodňuje to tím, že byl zvolen v přímé volbě, a má tedy silnější mandát. Jeho uplatnění mu ale náš nejvyšší zákon neumožňuje.
Čtěte také
Prozatím si pomáhá „kreativním přístupem k ústavě“ – to fakticky znamená její porušování. Může v tomto chování podrývajícím důvěru v platnost zákonů pokračovat, dokud bude Poslanecká sněmovna blokovat projednání žaloby Senátu před Ústavním soudem.
Na otázku, proč vlastně pan prezident potřebuje víc moci, jde odpovědět z různých hledisek. Zdá se mi, že jedno důležité uniká pozornosti. Týká se vztahu mezi mocí a autoritou.
Abychom pochopili, o co vlastně jde, musíme si připomenout a upřesnit význam těchto pojmů. Politická moc vzniká, když se množství lidí spojí do jednoho celku. Z ní jsou pak odvozeny pravomoci lidí pověřených něco konat v zájmu tohoto celku. Jsou-li schopni přimět jiné lidi k tomu, aby se jejich příkazům podřídili, disponují mocí výkonnou.
Současný prezident ztrácí respekt
Čtěte také
Autorita je pojem, který se objevil ve starověkém Římě a příslušel zejména tomu, kdo dobyl nové území a připojil je k městu.
K vedení války ale bylo třeba souhlasu rady starších, tedy Senátu. Ten však sám neměl žádnou pravomoc rozhodovat, ale poskytoval pouze doporučení a rady. V době římské republiky moc příslušela shromáždění lidu, zatímco Senát se těšil autoritě, která se odvozovala ze zkušenosti jeho členů a z toho, že sledoval zájem celku.
Je obtížné autoritu získat, a snadné ji ztratit. Spočívá na uznání druhých lidí a ten, kdo ji chce získat, musí se osvědčit zkušenostmi, znalostmi a rozvážnými činy, které budí respekt i u jeho nepřátel.
Čtěte také
Vztah k autoritě asi nejlépe vyjadřuje výraz „loajalita“, která neznamená bezvýhradný souhlas, ale důvěru, že dotyčný člověk jedná podle svého nejlepšího vědomí a svědomí v zájmu všech. O autoritu nejsnadněji přichází člověk, který se ve svém postavení zesměšní.
V čele našeho státu stáli dva lidé, kteří se těšili vysoké autoritě: Tomáš Garrigue Masaryk, který nejvíce přispěl k obnovení naší politické samostatnosti, a Václav Havel, který se nejvíce zasloužil o obnovení naší svobody a demokracie. Oba jednali v zájmu celku a oba vydobyli mezinárodní respekt nejen pro sebe, ale i pro svou zemi.
Současný pan prezident ztrácí respekt svých spoluobčanů tím, že okázale odměňuje své příznivce a trestá své odpůrce, i tím, že jedná ve prospěch svých podporovatelů, a nikoli celku.
Vůči spojencům v zahraničí se projevil jako nespolehlivý partner a nadbíháním autoritářským mocnostem si nevysloužil ani jejich úctu. Jeho veřejné projevy jen málokdo bere vážně a jeho bonmotům se sotvakdo usmívá. I sám si je vědom toho, že postrádá dostatečnou autoritu k výkonu své funkce. Z tohoto hlediska má tedy jeho požadavek na zvýšení pravomocí jistou logiku.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
