Daniel Kroupa: Moc a autorita prezidenta republiky

Zdůvodňuje to tím, že byl zvolen v přímé volbě, a má tedy silnější mandát. Jeho uplatnění mu ale náš nejvyšší zákon neumožňuje.

Čtěte také

Jindřich Šídlo: Když se prezident postaví Moskvě

Prozatím si pomáhá „kreativním přístupem k ústavě“ – to fakticky znamená její porušování. Může v tomto chování podrývajícím důvěru v platnost zákonů pokračovat, dokud bude Poslanecká sněmovna blokovat projednání žaloby Senátu před Ústavním soudem.

Na otázku, proč vlastně pan prezident potřebuje víc moci, jde odpovědět z různých hledisek. Zdá se mi, že jedno důležité uniká pozornosti. Týká se vztahu mezi mocí a autoritou.

Abychom pochopili, o co vlastně jde, musíme si připomenout a upřesnit význam těchto pojmů. Politická moc vzniká, když se množství lidí spojí do jednoho celku. Z ní jsou pak odvozeny pravomoci lidí pověřených něco konat v zájmu tohoto celku. Jsou-li schopni přimět jiné lidi k tomu, aby se jejich příkazům podřídili, disponují mocí výkonnou.

Současný prezident ztrácí respekt

Čtěte také

Lukáš Jelínek: Miloš Zeman v čele boje proti Senátu

Autorita je pojem, který se objevil ve starověkém Římě a příslušel zejména tomu, kdo dobyl nové území a připojil je k městu.

K vedení války ale bylo třeba souhlasu rady starších, tedy Senátu. Ten však sám neměl žádnou pravomoc rozhodovat, ale poskytoval pouze doporučení a rady. V době římské republiky moc příslušela shromáždění lidu, zatímco Senát se těšil autoritě, která se odvozovala ze zkušenosti jeho členů a z toho, že sledoval zájem celku.

Je obtížné autoritu získat, a snadné ji ztratit. Spočívá na uznání druhých lidí a ten, kdo ji chce získat, musí se osvědčit zkušenostmi, znalostmi a rozvážnými činy, které budí respekt i u jeho nepřátel.

Čtěte také

Miloš Zeman celým svým životem sehrál negativní roli, říká Ivan Pilip

Vztah k autoritě asi nejlépe vyjadřuje výraz „loajalita“, která neznamená bezvýhradný souhlas, ale důvěru, že dotyčný člověk jedná podle svého nejlepšího vědomí a svědomí v zájmu všech. O autoritu nejsnadněji přichází člověk, který se ve svém postavení zesměšní.

V čele našeho státu stáli dva lidé, kteří se těšili vysoké autoritě: Tomáš Garrigue Masaryk, který nejvíce přispěl k obnovení naší politické samostatnosti, a Václav Havel, který se nejvíce zasloužil o obnovení naší svobody a demokracie. Oba jednali v zájmu celku a oba vydobyli mezinárodní respekt nejen pro sebe, ale i pro svou zemi.

Současný pan prezident ztrácí respekt svých spoluobčanů tím, že okázale odměňuje své příznivce a trestá své odpůrce, i tím, že jedná ve prospěch svých podporovatelů, a nikoli celku.

Daniel Kroupa|foto: Jana Přinosilová

Vůči spojencům v zahraničí se projevil jako nespolehlivý partner a nadbíháním autoritářským mocnostem si nevysloužil ani jejich úctu. Jeho veřejné projevy jen málokdo bere vážně a jeho bonmotům se sotvakdo usmívá. I sám si je vědom toho, že postrádá dostatečnou autoritu k výkonu své funkce. Z tohoto hlediska má tedy jeho požadavek na zvýšení pravomocí jistou logiku.

Autor je filozof a pedagog