Jindřich Šídlo: Když se prezident postaví Moskvě

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jindřich Šídlo

Jednou za čas dostává prezident republiky šanci dokázat, že je skutečně českým prezidentem, který hájí české národní zájmy a důstojnost. 

Obvykle mu tuto příležitost poskytuje Moskva a obvykle se jedná o události spojené s 21. srpnem 1968, datem, které si český prezident jinak už roky připomíná výhradně v soukromí.

Takže i tento týden mohl Hrad vydat razantní stanovisko k vyhlášení ruského ministerstva zahraničí, které se zcela skandálně snažilo zasahovat do vnitřních záležitostí Česka. Nebo jednoduše řečeno, dělalo to, co vždycky. 

„Ruská kritika toho, že Česko zařadilo 21. srpen mezi památné dny, je nepřijatelná. Okupaci Československa v roce 1968 a její oběti je nutné si připomínat, ne na ně zapomenout,“ prohlásil prezidentův mluvčí. 

Ano, to je jistě pravda a dobře, že si prezident na svůj vzkaz našel čas i během dovolené. Miloši Zemanovi můžeme nevěřit spoustu věcí, jeho vztah k sovětské okupaci, po které přišel o práci, je ale podle všeho upřímný.

A z východu se ozývá arogantní výsměch

Stejně prezident reagoval i před dvěma lety, kdy se mu shodou šťastných náhod podařilo těsně před prezidentskou volbou demonstrovat svou často zpochybňovanou nezávislost na Moskvě během jeho návštěvy Ruska.

Jak na zavolanou se tehdy v armádním časopise Krasnaja zvezda zjevil článek, ve kterém jeho autor Leonid Maslovskij vznesl myšlenku, že by Československo mělo být za invazi v osmašedesátém vděčné. Zeman se „důrazně ohradil“, ruský premiér Medveděv se omluvil – a byl zase klid.

Letos v červnu přišla další šance. To když si prezident dokonce povolal ruského velvyslance, aby mu tlumočil rozhořčení nad návrhem zákona, podle kterého by sovětští okupanti z roku 1968 měli mít nárok na status válečných veteránů.

A znovu úspěšně, ruská vláda českou hlavu státu ujistila, že zákon sepsaný tamními komunisty nepodporuje a nadále trvá na stanovisku, že srpen 1968 byl porušením mezinárodního práva. 

Výborně, stačilo půl roku a najednou připomínka 21. srpna pro Moskvu kalí vzájemné vztahy. 

Tohle je prostě Rusko, země, která se stále nesmířila s tím, že se její bývalé kolonie rozhodly pro vlastní cestu a politiku. Nemůže si pomoct a pořád si myslí, že má právo mluvit svým satelitům úplně do všeho, třeba jaký pomník má kde stát a jaký den si můžeme připomínat.

A pro požadovanou vyváženost tohoto textu je třeba dodat, že na pohrdání, s jakým Rusko na Prahu pohlíží, má prezident Zeman také nezpochybnitelné zásluhy. 

Je pozoruhodné, jak podobné jsou si příběhy náklonnosti hlavy státu vůči Rusku a Číně – jejich lídry nazývá česká hlava státu svými osobními přáteli. Čím poníženěji dává Zeman najevo směrem k Moskvě a Pekingu svou náklonnost a poslušnost, tím častěji se z východu ozývá arogantní výsměch. 

Tolikrát už český prezident vyšel ruským potřebám vstříc. Když bylo potřeba, dodal munici týkající se výroby novičoku, kterou v tu chvíli Moskva tolik ocenila. Za nevydání hackera Nikulina do Spojených států lobboval u ministra spravedlnosti Pelikána dokonce osobně kancléř Mynář. Výsledek vidíme.

A stejné to je i v případě zářivých česko-čínských vztahů. Hlubší předklon snad prezident už ani nezvládne, v čínské televizi pronese, že se do Pekingu jezdí učit „stabilizovat společnost“ – a za odměnu mu Číňané nechají zmizet poradce a vysmějí se mu (a celému Česku) se slibovanými investicemi.

Je to skvělá a fungující taktika. Bezbolestná gesta, jako je protest proti ruské touze cenzurovat český kalendář, ji jen ukážou v plné nedůstojné absurditě. 

Autor je šéfkomentátor serveru Seznam Zprávy

Spustit audio

Odebírat podcast

Související