Daniel Kroupa: Máme demokratizovat podniky?

Jejich apel zveřejnily desítky významných novin i dalších medií a je možné předpokládat, že myšlenky, které předkládají, budou mít značný ohlas zejména v levicových kruzích. Zahrnují také požadavek takzvané dekomodifikace, tedy toho, aby příjem nebyl závislý na tom, jak člověk pracuje, ani na tom, zda vůbec pracuje. A berou do úvahy i nezbytná ekologická opatření. Cílem je ovlivnit praktickou politiku například tím, že Evropská unie tuto agendu zahrne do své Zelené dohody.

Čtěte také

Thomas Kulidakis: Základní nepodmíněný příjem jako dobrý odkaz koronaviru budoucím generacím

Někteří lidé jistě celou záležitost hned odbydou jako další pokus neomarxistů a antikapitalistů využít pandemické úzkosti k tomu, aby prosadili svůj program, který by ve skutečnosti problémy nevyřešil, ale zhoršil. I já se domnívám, že tomu tak je, ale mám za to, že i přesto si takové podněty zaslouží promyšlení a prozkoumání. Odmítavý postoj by měl být podložen věcnými argumenty a k reálným problémům je třeba předložit vlastní návrh řešení. Východisko zde mohu jenom naznačit.

Více než zdroje

To, co autoři výzvy říkají hned na začátku, je, že pracující lidé jsou mnohem víc než pouhé „zdroje“. Přisuzují kapitalismu, že tímto výrazem zakrývá důstojnost a skutečnou nezbytnost pracovníků. Zejména těch, kteří se v koronavirové krizi starali o pacienty, a nebyli tedy jen jedním ze zaměnitelných „lidských zdrojů“.

Čtěte také

Nepodmíněný příjem? Idea působivá, ale prakticky neproveditelná, protože je drahá, tvrdí ekonom

Z toho pak vyvozují, že by společnost jako celek i jednotlivé firmy měly přiznat zaměstnancům demokratická práva. A dospívají k závěru, že „problémy, jako je výběr generálního ředitele, stanovení hlavních strategií a rozdělení zisku, jsou příliš důležité na to, než aby byly ponechány pouze akcionářům“.

Myslím, že je od základu špatné, když se na lidi pohlíží tak, jako by byli pouhými věcmi. Tak, jako to dělal marxismus, který zpočátku člověka redukoval na zaměnitelnou „výrobní sílu“. Na pouhý exemplář určité třídy. A posléze z něj učinil bezduchou součástku soukolí centrálně plánovaného hospodářství. Jestliže se i dnes tak v nějaké firmě chovají majitelé k zaměstnancům, musí zakročit stát a zjednat nápravu. Rozumní podnikatelé se takto nechovají a strategická rozhodnutí s těmi, kterých se týkají, konzultují.

Volné pole

Z úcty k důstojnosti člověka plyne, že pracující má právo na to, aby s ním zaměstnavatel jednal jako s člověkem. Aby mu vytvořil důstojné lidské a pracovní podmínky, aby vůči němu nadřízení nezneužívali moci a aby za svou práci obdržel mzdu odpovídající pracovní smlouvě.

Je možné však z toho vyvodit, že má také právo rozhodovat o řízení firmy, kterou nevytvořil a nevlastní? Obávám se, že ne. A stejně tak se obávám, že státem nařízená povinnost, aby podniky byly řízeny zaměstnanci, by způsobila celkový hospodářský úpadek, nezaměstnanost a chudobu.

Daniel Kroupa|foto: Jana Přinosilová,Český rozhlas

Ve svobodné společnosti s tržním hospodářstvím lidem, kteří si přejí demokraticky řízené podniky, nikdo nebrání, aby je vytvořili a předvedli, že jsou úspěšnější než ty stávající. Je to zřejmě obtížnější než to politickou mocí přikázat druhým.

Autor je filozof a pedagog