Daniel Kroupa: Komunistický ideál se podobá zkaženému vejci
Epizoda s pirátskou političkou, která se účastní antikapitalistických akcí a otevřeně vyznává komunistický ideál ukázala, že naše vyrovnávání s totalitní minulostí je poněkud nedokonalé. Zločiny komunistického režimu jsou sice důkladně zdokumentovány, ale část historiků stále hledá způsob, jak překonat to, co nazývá „primitivním antikomunismem“.
Čtěte také
Jde o to, jak doložit, že v každodenním životě se tehdy věci měnily k lepšímu a že z dlouhodobého hlediska toto období přineslo pozitivní změny v sociální struktuře společnosti. Zkrátka: zločiny se staly, ale všechno nebylo tak špatné.
Ostatně, i v kapitalismu se páchaly justiční vraždy, pronásledovali se političtí odpůrci, probíhalo vykořisťování dělnické třídy, neuznávala se ženská práva a práva sexuálních menšin. Navíc za mnohé z toho, co se připisuje komunismu, mohla studená válka, za kterou nesly odpovědnost obě strany. Inu, taková byla doba, u nich i u nás. Posláním historie, tvrdí, není moralizování historických procesů.
Dějepis součástí zoologie?
Přenechám ostatním historikům, aby si s těmito pokusy o zlehčování zločinné povahy komunistické totality poradili sami. Jenom vyjádřím podezření, že takové relativizování může být důsledkem metodické chyby, která poškozuje věrohodnost historické vědy.
Čtěte také
Nelze zajisté nic namítat proti tomu, rozhodnou-li se badatelé abstrahovat od toho, že dějiny tvoří lidé jako svobodné bytosti podléhající mravním normám a zkoumat je jako přírodní proces. Jenom by na konci neměli popírat existenci toho, od čeho abstrahovali. Jinak se dějepis, jak říkával Masaryk, stane součástí zoologie.
K čemu by nám byla věda o dějinách, pokud bychom na základě jejích poznatků nemohli korigovat mravní normy pro budoucí život nás jako jednotlivců i jako společnosti.
Hezká myšlenka, uskutečnění ale nevyšlo
Ještě hůře jsme se s komunismem vyrovnali na myšlenkové úrovni. Stále se totiž setkáváme s názorem, že podstatou této ideologie je krásná a vznešená myšlenka spravedlivé společnosti, jen její uskutečnění se jaksi nepovedlo. Pak bychom se ale měli ptát, proč, když se lidé komunismus pokoušeli uskutečnit mnohokrát a v rozmanitých podmínkách, to dopadlo vždycky stejně: totalitou.
Asi bychom si také měli položit otázku, jestli se ta utopická vize ideální společnosti nepodobá zkaženému vejci. Na pohled krásné bíle, ale když jej rozklepnete…
Dokonalé perpetuum mobile?
Souhlasím s tím, že krásné a vznešené může být společenství, v němž se lidé svobodně dohodli, že budou sdílet majetek a žít podle demokraticky přijímaných pravidel. Občas se něco takového podaří v klášteře. Podmínkou však je, že pokud jim to nevyhovuje, mohou stejně svobodně svou dohodu zrušit, žít podle svého nebo se svým podílem odejít do jiného společenství. Nemají-li takovou možnost, stává se pobyt v onom vysněném lepším světě peklem.
Ona pirátská politička naštěstí své ideály asi nemyslí moc upřímně. Kdyby je brala opravdu vážně, využila by svobodu liberální demokracie k tomu, aby takové klášterní společenství (třeba bez celibátu) pro sebe i pro své blízké ten malý komunismus založila. Asi tuší, jak by to dopadlo.
Komunisté to také tušili, a proto se do komun moc nehrnuli a do svého kláštera nahnali rovnou celý národ, bez možnosti žít jinak nebo odejít. Snili o nebi na zemi a vytvořili na ní peklo tím horší, čím bylo uskutečnění ideálu dokonalejší. Snazší je totiž vytvořit perpetuum mobile než komunismus bez totality.
Autor je filozof a pedagog
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
