Daniel Kroupa: Klimatická změna a její řešení

Oproti stavu před třemi sty lety se naše planeta oteplí o 1,5 stupně a již tomu nedokážeme zabránit, protože zároveň s rostoucí teplotou klesá schopnost některých důležitých ekosystémů skleníkové plyny absorbovat. Lidstvo, pokud přijme efektivní opatření, snad ještě může tento proces zpomalit a zabránit dalšímu růstu teploty.

Čtěte také

Jako kdyby léčili rakovinu jitrocelovým sirupem. Češi se neshodují, jak řešit klima, tvrdí psycholog Krajhanzl

Přijetí potřebných opatření ale brání politický spor, jehož krajními a nejslyšitelnějšími protagonisty jsou antikapitalistická progresivní levice, usilující o využití této situace k prosazení radikální sociální změny, a tradicionalistická část konzervativní pravice. Ta zprvu popírala, že ke klimatické změně vůbec dochází, a když už byla nucena ji uznat, vzdoruje tvrzení, že je dílem člověka. Posledním útočištěm pak je postoj, že není v lidských silách těmto změnám zabránit a je nutno se jim přizpůsobit.

Ukazování prstem

Čtěte také

Josef Patočka: Lidé jsou ochotní změnit svoje návyky. Jen mají obavu, aby to bylo vůči nim férové

Levicové obviňování kapitalismu z toho, že způsobil klimatickou změnu, je mylné, protože nárůst teploty a produkce skleníkových plynů spadá do epochy průmyslové civilizace, a kapitalismus je jenom jednou z jejích forem, i když tou ekonomicky nejúspěšnější.

Socialismus ze své povahy byl oproti němu vůči životnímu prostředí mnohem bezohlednější. Jenom svých ekonomických cílů notoricky nebyl schopen dosahovat stejnou rychlostí. Ani jedna z těchto protivných stran není ochotna přemýšlet o příčinách neštěstí, do kterého se lidstvo dostalo, a proto také nedokáže nabídnout cestu, kterou se z něho můžeme dostat.

Co dělat

K tomu, abychom ji nalezli, se totiž musíme vrátit tam, kam se nikomu nechce: před průmyslovou revoluci. Dříve, než nás tam fyzicky vrátí sama příroda nebo než bude pozdě na všechno, se ještě můžeme obrátit k idejím, které z přírody učinily mrtvý objekt určený pouze k energetickému a surovinovému rabování pro cyklus výzkum–vývoj–výroba–spotřeba. A znovu tyto ideje promyslet.

Někteří myslitelé se o to snaží již dlouho a upozorňují, že v základech novověké technovědy jsou problematická místa, která nemohla zůstat bez následků. Patří k nim myšlenky, že člověk je pán a vládce přírody, že vědění je moc, že vůči poznání je etika druhořadá, že člověk je stroj, a mnohé další, které utvářely život moderních lidí. Právě proto zaměřený k pouhému uspokojování vlastních potřeb, k sobeckému prosazování vlastních zájmů, k maximalizaci zisků a k poživačnosti, která si vynucuje uspokojování dalšími a dalšími produkty.

Filozof a pedagog Filozofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Daniel Kroupa|foto:Ladislav Němec/MAFRA, Profimedia

Pokud se nezmění naše pojetí člověka a chápání skutečných životních hodnot, věda, technika a průmysl místo, aby sloužily jim, budou i nadále ničit přírodu, planetu i nás samotné.

Autor je filozof a pedagog