Daniel Kroupa: Dana Němcová – žena víry
Jsou lidé, po jejichž odchodu náš smutek utěší, když si uvědomíme, jaké štěstí bylo být s nimi na světě. Tak to mám i s Danou Němcovou, která nás, skoro symbolicky, opustila den po Velikonocích. Jak by si je právě ona mohla nechat ujít? V záplavě vděčných vzpomínek na její statečnost, toleranci a ochotu pomáhat druhým lidem se trochu pozapomnělo na to hlavní, kým byla: ženou víry.
Proto svátky utrpení, ukřižování a vzkříšení Ježíše Krista prožívala nikoli jako pouhé tradiční zvyky, ale jako cestu, jíž musí procházet každý z nás proto, aby mohl naplnit svůj lidský úděl a poslání přinášet oběť pro druhé. Důkazem, že to nejsou jenom prázdné náboženské fráze, je právě její život.
Čtěte také
Odvíjel se v době, kdy katolické křesťanství po Druhém vatikánském koncilu pomalu a těžkopádně nastoupilo cestu vyrovnávání se s moderním světem. Manžel Dany Němcové Jiří, psycholog a filosof, patřil k nejaktivnějším katolickým intelektuálům, kteří vykročili vstříc modernímu myšlení a hledali cesty, jak víru pochopenou novým způsobem učinit srozumitelnou současným lidem formovaným vědou.
Vynikal schopností rozpoznat v aktuální produkci perspektivní autory a směry, osvojit si jejich uvažování a zprostředkovat domácímu publiku možnosti, které otevírají. V dialogu a polemikách nejen s reformujícími se marxisty, ale i katolickými tradicionalisty, se tak se svou ženou ocitl ve dvojím ohni.
Čtěte také
K novému a od dětinských představ oproštěnému pojetí víry, založenému na otevřenosti náleželo také pochybování, hledání, vyrovnávání se s novým a nečekaným, překračování toho, co je dané a samozřejmé, odpoutání se od minulého, které nás zotročuje, a vstřícnost vůči tomu, co přichází.
Ale také přívětivost a tolerance, tedy snášenlivost vůči těm, které nesnášíme, citlivost k tomu, co je trápí, a pohotovost jim pomoci. Tato moderní víra není zavržením té staré, ale odhalením toho, čím vždy byla, nebo alespoň měla být.
Šla prostě za lepším
Čtěte také
Myslím, že Dana Němcová pochopila, že taková víra není věcí pouhé teorie a abstraktních úvah, ale tím, co máme sami uskutečnit. K čemu by bylo slovo, kdyby se nestalo tělem a čím dobrá myšlenka, kdyby se nestala skutkem.
Tím, co jsme na této ženě obdivovali a o čem mluví s obdivem lidé, kteří jí znali, bylo právě projevem její víry v každodenním životě. Měla ráda lidi a její láska byla praktická. Pomáhala ne proto, že by tu pomoc brala pouze jako mravní povinnost, ale jako radost, kterou si můžeme navzájem poskytovat.
Podobně radostný byl i její vztah ke smrti. Nebrala ji jako zkázu života, ale jako jeho naplnění a vyhlížela k ní s nadějí. Na pohřbu jednoho našeho společného přítele mi řekla: „odešel za lepším“. A tak tedy i já beru její odchod. Šla prostě za lepším.
Autor je filozof a pedagog
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
