Daniel Kroupa: Biskupové – skandály místo evangelia

Jiní se ale spíše zabývají řešením skandálů své církve. Když je způsobili druzí, černé ovce mezi kněžími, které se dopouštěly sexuálního zneužívání nezletilých či dospělých, a oni teď musí rozhodovat, jak je potrestat a neublížit obětem ani nevinným, může nám jich být líto. Řeší-li však biskupové skandály, které vyvolali oni sami, namísto lítosti cítíme trapnost.

Čtěte také

Karel Hvížďala: Drama s názvem Sněmovna a Rada ČT

Tak je tomu v případě nominací do mediálních rad. Jsou to důležité orgány, které mají veřejnosti garantovat, že například Český rozhlas a Česká televize budou uskutečňovat své vysílání v souladu se zákonem, který jim ukládá nezávislost a nestrannost, zajišťující, aby se k posluchačům a divákům dostávaly – pokud možno – pravdivé informace a aby se také ke slovu dostávaly menšiny.

Soukromá média tuto funkci splnit nemohou, protože sledují ekonomické zájmy svých majitelů. Ani státní média se neubrání vlivu právě vládnoucích politiků, protože novinářům, kteří referují o jejich selhání nebo o nich zveřejňují pravdivé, leč nepříjemné informace, hrozí, že přijdou o místo.

Logika volby

Čtěte také

Jindřich Šídlo: Konec legrace, ať radní ČT radši zase nominují politici

Radními by se měly stávat veřejně známé osobnosti, které ve svém předchozím životě osvědčily respekt k právu, vůli k pravdě a další potřebné vlastnosti. Tedy lidé, kteří si pro pár stříbrných či pro udržení funkce nezničí pověst, kterou budovali celý život. Pravda, poslanci lidi, které nebudou moci nadále ovlivňovat, do mediálních rad volí neradi, a preferují proto raději osoby bez pověsti. Je to špatné, ale má to alespoň nějakou logiku. Když však stejně při svých nominacích postupují biskupové, žádnou logiku to nemá.

Člověk by řekl, že zájem církve ve vztahu k médiím je zajistit, aby referovala o jejich činnosti pravdivě a umožňovala jim plnit jejich poslání. Církev je menšinou a měla by mít přiměřené možnosti sdělování toho, co má na srdci. Co si představuje hlava české katolické církve, že si budou věřící myslet, když z jejích úst zazní slova despektu k menšinám – s výjimkou té vlastní? Když do rad pošle osoby, které neskrývají cíl nezávislá veřejnoprávní média zrušit? A když se pak ještě ke všemu ukáže, že veřejnou známost získanou teprve svou kontroverzní činností v těchto orgánech, hodlají tyto osoby využít ke kandidatuře nota bene za strany stojící v extrémní části politického spektra?

Měřítko úspěchu

Ostatní biskupové, kteří se na celé šlamastice podíleli tím, že nezodpovědné nominaci včas nezabránili, ale ještě zcela neztratili soudnost, pak musejí narychlo přijímat usnesení, v němž se od této kandidatury a od extrémismu distancují. K tomu, co jí předcházelo se už ale vyjadřují jenom jednotlivě, protože ani na tom se neshodnou.

Filozof a pedagog Filozofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Daniel Kroupa|foto:Ladislav Němec/MAFRA, Profimedia

Úkolem biskupů je hlásat evangelium do celého světa. Měřítkem jejich úspěchu je množství lidí, které dokázali oslovit a získat pro své společenství. Obávám se, že až budou zveřejněny výsledky posledního sčítání lidu, ukáže se výsledek jejich práce: církev jako ještě menší menšina, než byla před tím.

Autor je filozof a pedagog