Jan Fingerland: Trump dělá Kanadu zase velkou
Je logické, že tak velká, mocná a bohatá země, jako jsou Spojené státy, ovlivňuje své okolí. Na příkladu Kanady a jejích parlamentních voleb jde ilustrovat, jak se jednoduché tlaky ve složité realitě mění zcela nepředvídatelným způsobem.
Čtěte také
Není to žádné tajemství, volby v Kanadě skončily vítězstvím Liberální strany, a to do značné míry díky, nebo kvůli, tlakům ze strany Spojených států.
Trumpovy neuctivé výroky na adresu sousedního státu a jeho premiéra Trudeaua, spekulace o připojení Kanady k USA, a také uvalení cel bez předchozího jednání, značně ovlivnily atmosféru v předvolební Kanadě.
Trumpovy paradoxy
Americký prezident se vlastně postaral o sérii paradoxů. Zaprvé, což je nejdůležitější, znemožnil vítězství kanadských konzervativců, kteří ještě nedávno směřovali k jasnému vítězství.
Bylo to logické, liberálové byl u moci už dlouho, a vládnutí Justina Trudeau opravdu nebylo úspěšné a přirozené bylo zvolit někoho nového – tedy konzervativce.
Čtěte také
Liberálové už zdánlivě jen omezovali škody, které utrpí. Trudeau pod tlakem zevnitř své strany odstoupil, aby umožnil své straně se před volbami od něj oddělit a zvolen byl místo něj Mark Carney. Možná by přitom nakonec vyhrál i Trudeau, protože už před jeho odchodem se v průzkumech změnil trend, liberálové začali stoupat a konzervativci klesat.
Je to tedy cosi jako „alergická reakce“ Kanaďanů na trumpismus, alergická proto, že je v nějakém smyslu přepálená. Smetla kanadskou stranu, jejíž předseda Pierre Poilievre sice používal trumpistický slovník, ale rozhodně nehodlal Kanadu připojit k USA nebo se před Trumpovým tlakem sklonit.
Kanaďanům, kteří změnili své voličské záměry, tedy šlo hlavně o to ukázat vzdor. Pravda ale také je, že Trudeauův nástupce Mark Carney je ekonom a pragmatik, a zřejmě změní dosavadní neúspěšnou linii.
Kanada především
Dalším paradoxem je, že kampaň liberálů byla v něčem trumpistická, postavená právě na vzdoru, hrdosti, apelu na vlastenectví, suverenitu, jednotu i zájmy „obyčejných lidí“, vlastně tak trochu Canada First. Carney například mluvil o „silné Kanadě“ a „Kanadě navždy“.
Čtěte také
S tím souvisí třetí paradox, totiž skutečnost, že vlna vlastenectví a volání po jednotě oslabila nejen konzervativce, ale i québecké separatisté. Frankofonní Kanaďané v sobě našli více porozumění pro „kanadství“ a jednotu, emocionálně, ale asi i pragmaticky – rozpad Kanady by je zanechal v mnohem slabším postavení vůči Trumpově Americe.
A tak Carneymu odpustili i to, že prý umí opravdu špatně francouzsky, a o frankofonní části Kanady údajně ví velmi málo, prostě mu zatím nestála za námahu.
Je tu ještě jeden paradox. Vlnu nadšení vyvolal muž, který vedle Justina Trudeaua nijak nevyniká, šedivý usedlý ekonom, který nikdy nezastával volenou funkci.
Kanada tak tvoří výjimku. Jak podotýká BBC, po celém světě bylo možné v posledních měsících vidět velké povolební výměny držitelů moci. Tedy nejen USA, ale i Indie, Německo, Japonsko a Francie. Donald Trump tedy mění svět i Kanadu, ale někdy jinak, než zamýšlel.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
