Cyrilův vynález – hlaholice

„Slované dříve neměli knihy, ani písmo, ale čítali a hádali pomocí črt a vrubů, neboť byli pohané,“ uvádí na přelomu 9. a 10. století ve svém díle „O písmenech“ bulharský mnich Chrabr. Mnich, jehož jméno je pseudonym, za kterým se snad skrýval sám bulharský car Simeon, však líčí, že se Bůh nad Slovany smiloval a „seslal jim svatého Konstantina Filozofa, zvaného Kyril, muže spravedlivého a pravého. A ten pro ně vytvořil třicet a osm písmen.“

Vznik písma, které se označuje jako hlaholice, má zřejmou spojitost s příchodem Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, kdy vyvstala naléhavá potřeba překladu náboženských textů do slovanských jazyků. Jako základ pro tvorbu hlaholice posloužila malá písmena řecké alfabety. Její tvůrci ji však doplnili o znaky pro hlásky, které jsou typické pro slovanské jazyky a řečtina je nezná. Možnost psát státní dokumenty slovanským jazykem a překládat do slovanských jazyků náboženské texty, vnímaly tehdejší politické mocnosti jako významný posun v rozložení sil mezi Byzancí na východě a Římem na západě.

Solunští bratří Konstantin a Methoděj roku 863 přišli na Velehrad („Historie českého národa v obrazech“)|foto: Josef Mathauser

Na Velké Moravě se hlaholice používala oficiálně od roku 863 do roku 885. V roce 886 římský biskup Wichting sídlící v Nitře používání hlaholice zakázal a zároveň nechal uvěznit na dvě stovky Metodějových žáků. Písmo si už ale vydobylo svoje místo na světě. Někteří Metodějovi žáci prchli na Balkán a rozšířili tam i hlaholici. V Bulharsku přišli vhod místnímu knížeti Borisovi I., který si od zavedení slovanské liturgie a písma sliboval posílení vlastní pozice a zvýšení nezávislosti na Byzanci.

Podvržený autor

Někteří Metodějovi žáci dorazili až do Dalmácie, kde se hlaholice udržela velmi dlouho. Původně převládal názor, že se jí psalo především na chorvatském pobřeží. V 90. letech minulého století se podařilo nalézt nápisy hlaholicí dokonce až ve Slavonii a je zřejmé, že se hlaholice užívala na poměrně rozsáhlých územích dnešního Chorvatska a rozšířila se i do Slovinska.

Stránka z kodexu Zografského, psaného na přelomu 10. a 11. století v klášteře na hoře Athos|foto: Public domain, Martyr

V roce 1248 potvrdil Slovanům z jižní Dalmácie privilegium používat hlaholici a slovanský jazyk při bohoslužbách papež Inocenc IV. Chorvatští mniši se ve snaze o udržení této výsady pokusili dokonce tak trochu zfalšovat historii. Autorství hlaholice přisoudili svatému Jeronýmovi (347-420), který pocházel z dalmatsko-panonského pomezí a proslul především jako autor Vulgaty – překladu bible do mluvené latiny. Chorvaté se uchýlili k tomuto klamu s jasným cílem. Svatý Jeroným se těšil v Římě velké autoritě, kdežto Cyril a Metoděj byli z hlediska Říma „řečtí cizáci“. Pokud si chtěli Chorvaté udržet liturgii ve vlastním jazyce a písmu, bylo pro ně mnohem lepší, když vznik hlaholice přisuzovali svatému Jeronýmovi.

Tento omyl se nakonec rozšířil i do Čech a na Moravu. V roce 1347 pozval český král Jan Lucemburský do Prahy chorvatské mnichy, aby tu znovu zavedli slovanskou liturgii. Karel IV. založil pro tyto mnichy na Novém Městě Pražském klášter sv. Jeronýma a Panny Marie později známý jako Emauzy. Císař akceptoval výklad mnichů o původu hlaholice. Věřil, že autorem písma je svatý Jeroným a nikoli Cyril a Metoděj.

Zvukovou podobu tohoto článku můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který má premiéru v pátek 6.července 2012 v 9:00.