Cynismus a revizionismus, hodnotí badatel Vodrážka plán na návrat komunistické sochy před Kongresové centrum

Každé sochařské dílo je podle architekta a ředitele Národní kulturní památky Vyšehrad Kučery svým způsobem ideologické a politické. „Sochy na Karlově mostě jsou také velice ideologické, velice politické. A chceme je odstraňovat? Nechceme,“ vysvětluje s tím, že jde o úhel pohledu.

Čtěte také

Koněvova socha není ani válečný hrob, ani památka, odmítá porušení mezinárodních smluv senátor Růžička

„Patetický kýč s podobnými výrazovým prostředky jsou i sochy Josefa Václava Myslbeka na Vyšehradě znázorňující výjevy z českých bájí a pověstí. Prostě kdo chce psa bít, hůl si vždy najde. A toto jsou argumenty, které můžu uplatnit na celou sérii soch, které nikomu nevadí asi proto, že ta doba je dál,“ soudí.

„Typický revizionistický pohled na minulost,“ reaguje badatel Vodrážka z Ústavu pro studium totalitních režimů. Zdůrazňuje podstatu historického kontextu.

Musíme se dívat na celý kontext, bez něj by žádné takové dílo nevzniklo.
Miroslav Vodrážka, badatel

Je důležité, kdy bylo dílo postaveno, v jakých intencích a tak dále. Sousoší Radostný den nelze podle něj číst bez kontextu.

„A revizionisté všechno vlastně dekontextují. Pokud Rudé právo den následující hovoří o tom, že jsou tato díla výrazem vítězné dělnické třídy, je to ideologické dílo oslavující mír socialistické společnosti a nastolení vítězné revoluční dělnické třídy. A samozřejmě nemůžeme odstřihnout osobnost člověka, který se dostal do popředí právě v období normalizace. Musíme se dívat na celý kontext, bez něj by žádné takové dílo nevzniklo,“ upozorňuje.

Nastolení dělnické třídy?

Architekt Kučera připomíná, že sousoší Radostný den vzniklo jako jedna ze dvou soch. Druhá s názvem Radostný život je umístěna mezi sochami z celého světa v mírovém parku v Nagasaki.

„Argument, že Radostný den symbolizuje nastolení dělnické třídy, mi přijde humorný. To bych očekával v 50. letech, ale v roce 1981? Navíc nevidím na ní jediný symbol, který by na to odkazoval. Podle mě to jsou obecné fráze, kterými jde smazat jakékoliv dílo, které vzniklo mezi lety 1948 a 1989,“ míní.

K ideologii: ta doba je za námi příliš nedávno, proto si ji spousta lidí pamatuje, jsou v tom osobně emocionálně zainteresovaní.
Petr Kučera, architekt

Socha byla odstraněna až v roce 1998. Očista problematických soch, které mohly urážet řadu lidí, proběhla po roce 1989.

„Socha Radostný den nikomu nevadila a najednou se historici ozvou v momentě, kdy se má vrátit. Kde byli před tím? Proč nepsali petice už v roce 1991, 92 nebo 93? A k té ideologii: ta doba je za námi příliš nedávno, proto si ji spousta lidí pamatuje, jsou v tom nějak osobně emocionálně zainteresovaní. Ale takhle si můžu zařadit všechna díla,“ naznačuje Kučera.

Čtěte také

Totalita nestála na bodácích, občané tu hru hráli, hodnotí dobu komunismu děkan Pullmann

Je třeba odlišit osobní rovinu, říká badatel Vodrážka. „My jsme i v prohlášení poukázali na to, že pokud to Kongresové centrum marketingově prodává jako radostný den, jde o cynismus. V době, kdy stříhal tajemník Gustáv Husák pásku a za ním nebo před ním byla tato socha, seděli ve vězení lidé jako Václav Havel, Petr Uhl a další. Jde o cynismus a revizionismus,“ zdůrazňuje.

Střídání generací

Architekt Kučera připouští, že jde o problém střídání generací. Mladší lidé, kteří nebyli zasaženi komunistickým režimem, se na historii podle něj dívají s odstupem a méně emočně. A dokážou přiznat kvalitu i některým prvkům historie v architektuře či sochařství.

Čtěte také

Nacismu a komunismu se podařilo společnost zničit, 20. století představuje úpadek, myslí si Drda

„Revizionismem se tady pořád straší a nálepkuje. Každé umění, které se v dějinách posouvá... Když nastupují nové generace, tak dělají trošku revizionismus. Je to prostě výměna generací a nová generace je schopná některé úhly pohledu předchozích generací zrevidovat tak, jako se tomu dělo vždy v historii. Rozumím tomu, že to pro část předchozí generace není úplně pobratelné. Ale toto nálepkování mi naopak ten mu minulý režim připomíná: Kdo s námi nesouhlasí, je revizionista,“ upozorňuje.

Revizionismem se tady pořád straší a nálepkuje. Když nastupují nové generace, tak dělají trošku revizionismus. Je to výměna generací.
Petr Kučera, architekt

Vodrážka s tím nesouhlasí. Podle badatele z Ústavu pro studium totalitních režimů nejde o generační problém.

„Pod peticí jsou podepsaní lidé, kteří jsou z mladší generace a mají úplně jiný pohled. My se jako badatelé, lidé kriticky reflektující minulost, musíme na ty věci dívat kriticky. A ne způsobem přijímat je z toho revizionistického pohledu,“ vysvětluje Vodrážka a dodává:

„Je to symbolický akt, jakým způsobem se vztahujeme k minulosti. Je jedno, jestli jsem nezažil druhou světovou válku, ale respektuju ty symboly.“

Poslechněte si celou debatu. Ptala se Lucie Vopálenská.