Čtvrtfinále

Škrtneme-li první třetinu s brankářem Vokounem v brance, předvedli naši borci nadějný výkon. Za schopnost povznést se nad porážku pak vděčíme průběhu olympiády, kdy jsme už smůle našich sportovců v nejrůznějších disciplínách dokonale uvykli, a umíme se radovat z mála. V případě hokejistů třeba z toho, že se jich moc nezranilo a pro čtvrtfinále je k dispozici slušný výběr. Anebo že do klíčového zápasu se Slovenskem, kterému se střelecky daří, může trenér postavit brankáře, který má na turnaji čisté konto. Až do večera můžeme zkrátka brát olympijské účinkování českých hokejistů z té lepší stránky: na Švýcarech si přece vylámali zuby i Kanaďané. Finové se prezentovali hráčem, který záludným faulem na Jágra jejich vítězství zcela znehodnotil. A Kanaďané měli prostě štěstí, že Hnilička nechytal od začátku.

Takto vzato máme tým, který klidně může být zlatý. Podstatné je, že si hráči včera v šatně po první třetině řekli, že je načase začít hrát. Svými dosavadními výkony se stali nevyzpytatelným týmem, který neprozradil, v čem je jeho síla. Trenéři soupeřů prakticky nemají co analyzovat. V rafinovaném převleku za outsidera stačí hrát trpělivě zezadu. Útočníky máme a šance přijdou. Alespoň to tak včera řekl Petr Čajánek. Hlavní je, že si mužstvo po prohraném zápase věří.