Čtvrtfinále

6. květen 2004

Naplnila se tradice, podle které domácí týmy nebývají na hokejových šampionátech úspěšné. Měli jsme přitom dobré mužstvo a nelze říct, že by při něm včera nestálo štěstí. Nakonec ale bylo více té smůly.

Škoda tím spíše, že s dalším našim národním sportem, fotbalem, to také nevypadá růžově. Ligu zasáhla úplatkářská aféra a reprezentace začala prohrávat přípravné zápasy před mistrovstvím Evropy. Úspěchy našich reprezentantů by se přitom právě nyní, po vstupu do Evropské unie, hodily. Přispěly by k dobré náladě a pozdvihly národní sebevědomí, se kterým se pak lépe daří v náročné konkurenci. Po včerejšku je jasné, že se v Evropě nebudeme chlubit medailemi našich hokejistů, a spoléhat na ty fotbalové asi také, ruku na srdce, příliš nelze. Pokud naši hráči neoslní fotbalovou Evropu, nezbude než se zamyslet, jak jinak dát o sobě světu vědět.

Vedle kolektivních výkonů připadají v úvahu i úspěchy individuální. Ty možná potřebujeme víc než souhru v týmu, ke které bylo několik generací vedeno v minulém režimu. Dodnes u nás není samozřejmé ocenit individuality, lidé, kteří povyrostou nad průměr, bývají stále předmětem nedůvěry či závisti. Prosadit se sám za sebe je přitom těžší než vézt se s davem, a kdo se svou pracovitostí, trpělivostí anebo dobrým nápadem stane ve svém prostředí jedničkou, měl by být příkladem a vzorem.

Takže ve chvílích, když nám není dopřáno oslavovat vítězství našeho týmu, bude asi nejlepší, když se každý sám zamyslí, co udělat pro vlastní vítězství v tomto soutěživém světě. Našim fotbalistům samozřejmě fandit budeme, ale pokud by prohrávali, určitě to budeme snášet lépe jako jednotlivci schopní vítězit. Propadat beznaději by byl další gól do vlastní branky.

autor: iho
Spustit audio

Více z pořadu