Covid je test našich vzájemných vztahů, domnívá se hebraistka Tereza Gafna Váňová
Tereza Gafna Váňová učí na Lauderových školách židovská studia a hebrejštinu. Když jí před čtyřmi lety zemřel manžel, musela se ze dne na den stát i vinařkou. „Není to úplně šťastná kombinace, aby byl člověk intelektuálka a vinařka. K vinaření je potřeba hodně instinktu, takové té ,první signální‘ a hlavně hodně rukodělné zručnosti. Nevím, jestli něco z toho mám, ale nezbylo nic jiného, než se do vína pustit,“ říká v pořadu Hovory.
O smrti manžela dnes hovoří velmi otevřeně. „Zemřel tam, kde se dnes víno vyrábí, přímo ve výrobní hale. Otrávil se oxidem uhličitým, který uniká ve vysoké koncentraci z červeného vína při kvašení. Nadechl se, dostal infarkt, spadl přímo do vína a zemřel,“ popisuje.
Současná doba je velký test našich vzájemných vztahů.
Tereza Gafna Váňová
Tereza Gafna Váňová přiznává, že jí po smrti muže pomohla židovská obec a náboženský proces truchlení. „Židovská tradice má poměrně jasný návod na to, co dělat, když vám někdo zemře. Popřípadě – co dělat, když jste kamarád někoho, kdo o někoho přijde. To je vlastně velká výhoda.“
Čtěte také
„Takže my si vždy vyhradíme poměrně dlouhou dobu, kdy všichni vědí, že je člověk v čase truchlení a otevřeně se o zemřelém mluví. Lidé navštěvují pozůstalého a pomáhají mu myšlenkově, na té nejniterněji lidské rovině, zemřelého vyprovodit.“
Se smrtí blízkého se podle ní člověk musí vyrovnat. „Z mé zkušenosti se jednoznačně ukazuje, že je mnohem jednodušší, když žijete v pevněji sevřeném společenství. Vůbec to nemusí být náboženská obec, klidně klub zahrádkářů, když dobře funguje.“
Covid je test našich vztahů
I na dobu pandemie se podle Váňové budeme jednou dívat jinak. „Tedy – dnes jsem od rána strávila nějakých 90 minut tím, že jsem řešila pouze covidové věci, takže jsem opravdu uprostřed něčeho, co není jednoduché,“ přiznává.
„To, co ale vidím, je velké zmatení, nejistota, velké hledání. Možná, že je to stejná situace jako se smrtí manžela, ze které se mám něco naučit. Ale myslím, že toto je velká škola. Jednou, až se podíváme nazpátek, tak si řekneme, co jsme kdo dělali a budeme analyzovat,“ uvažuje.
Čtěte také
Covidová doba, je pak podle Váňové „velký test našich vzájemných vztahů a schopností na chvíli sám sebe upozadit. Dívat se na to, co potřebují ostatní. Jak i nás učitele potřebují v situaci, kdy ani nám není dobře.“
„Takže – když se něco děje, tak to neznamená, že je to konečná. Svět je vývoj, všechno, co se děje, je nějaký proces. A my máme poměrně velkou možnost ovlivnit to, kam se budeme dál posouvat. (…) Co budeme dělat se situací, která nastala? To je ta otázka. Ne to, co se nám děje,“ uzavírá Tereza Gafna Váňová.
Celé Hovory Petra Viziny najdete v audiozáznamu.
Související
-
Luboš Palata: Covidová doba mění nálady středoevropských voličů
Jsou to jen průzkumy veřejného mínění, tedy něco jako únorové oteplení, které ještě zdaleka neznamená, že zima je už za námi a jaro skutečně přichází.
-
Covidová doba je zákeřná, protože si jako herec uvědomím, jak žijí normální lidé, říká Jan Vondráček
Divadla jsou kvůli pandemii zavřená, takže ani Jan Vondráček nemůže hrát. „Je to strašně zvláštní pocit a těžko se s tím člověk vyrovnává,“ říká v pořadu Hovory.
-
V divočině vidíme koloběh života a umírání. Příroda nám pomáhá zahnat strach ze smrti, věří ochranář
Pozitivem pandemie podle Bláhy je, že se lidé dostali více do přírody: „Tím, že se dostáváme ze svých ulit, se nám otevírá možnost přemýšlet o věcech, na které nemáme čas.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.