Covid je test našich vzájemných vztahů, domnívá se hebraistka Tereza Gafna Váňová

O smrti manžela dnes hovoří velmi otevřeně. „Zemřel tam, kde se dnes víno vyrábí, přímo ve výrobní hale. Otrávil se oxidem uhličitým, který uniká ve vysoké koncentraci z červeného vína při kvašení. Nadechl se, dostal infarkt, spadl přímo do vína a zemřel,“ popisuje.

Současná doba je velký test našich vzájemných vztahů.
Tereza Gafna Váňová

Tereza Gafna Váňová přiznává, že jí po smrti muže pomohla židovská obec a náboženský proces truchlení. „Židovská tradice má poměrně jasný návod na to, co dělat, když vám někdo zemře. Popřípadě – co dělat, když jste kamarád někoho, kdo o někoho přijde. To je vlastně velká výhoda.“

Čtěte také

Jak na deprese a úzkosti v době covidové? Vyhledat pomoc, dbát na životosprávu a ujasnit si hodnoty

„Takže my si vždy vyhradíme poměrně dlouhou dobu, kdy všichni vědí, že je člověk v čase truchlení a otevřeně se o zemřelém mluví. Lidé navštěvují pozůstalého a pomáhají mu myšlenkově, na té nejniterněji lidské rovině, zemřelého vyprovodit.“

Se smrtí blízkého se podle ní člověk musí vyrovnat. „Z mé zkušenosti se jednoznačně ukazuje, že je mnohem jednodušší, když žijete v pevněji sevřeném společenství. Vůbec to nemusí být náboženská obec, klidně klub zahrádkářů, když dobře funguje.“

Covid je test našich vztahů

I na dobu pandemie se podle Váňové budeme jednou dívat jinak. „Tedy – dnes jsem od rána strávila nějakých 90 minut tím, že jsem řešila pouze covidové věci, takže jsem opravdu uprostřed něčeho, co není jednoduché,“ přiznává.

„To, co ale vidím, je velké zmatení, nejistota, velké hledání. Možná, že je to stejná situace jako se smrtí manžela, ze které se mám něco naučit. Ale myslím, že toto je velká škola. Jednou, až se podíváme nazpátek, tak si řekneme, co jsme kdo dělali a budeme analyzovat,“ uvažuje.

Čtěte také

Paradoxem covidové doby je, že se začalo víc mluvit o smrti, všímá si koordinátorka paliativní péče Vodičková

Covidová doba, je pak podle Váňové „velký test našich vzájemných vztahů a schopností na chvíli sám sebe upozadit. Dívat se na to, co potřebují ostatní. Jak i nás učitele potřebují v situaci, kdy ani nám není dobře.“

„Takže – když se něco děje, tak to neznamená, že je to konečná. Svět je vývoj, všechno, co se děje, je nějaký proces. A my máme poměrně velkou možnost ovlivnit to, kam se budeme dál posouvat. (…) Co budeme dělat se situací, která nastala? To je ta otázka. Ne to, co se nám děje,“ uzavírá Tereza Gafna Váňová.

Celé Hovory Petra Viziny najdete v audiozáznamu.