Cohousing – na hranici mezi komunitou a nezávislostí

„Jedním ze základních rysů je, že budoucí obyvatelé se podílí na vzniku projektu. Každá domácnost má plně zařízenou bytovou jednotku, a zároveň spoluvlastní další prostory společenského charakteru, které sdílí se sousedy,“ říká Veronika Bešťáková, architektka a zakládající členka iniciativy Cohousing CZ.

V základu je Cohousing postaven na jedné společné místnosti jako je kuchyň nebo jídelna, protože jídlo lidi zkrátka spojuje. Časté jsou také společné ateliéry, dílny, kanceláře nebo také zahrádky a polnosti. Záleží na skupině, která se sejde a na jejich společných zájmech.

Cohousing je vědomě budované sousedské společenství, které klade důraz na kvalitní a hlubší mezilidské vztahy a současně zachovává a podporuje osobní nezávislost.

„Kolébkou Cohousingu je Dánsko, v podstatě ve stejné době se začal propagovat ve Švédsku a Holandsku. Ačkoli se jedná o věc starou 30 až 50 let, přesto v těchto zemích takto bydlí asi jen procento lidí. Od roku 2013 však tento trend stoupá,“ uvádí Bešťáková.

Bešťáková vyzdvihuje výhody společného bydlení, ať už je to ekologie, ekonomické hledisko, ale také sociální hledisko, které se týká seniorů.

„Hlavní rozdíl je v tom, že se jedná stále o bydlení, není to poskytování nějaké sociální služby. Lidé, kteří žijí v pečovatelských domech, jsou spíše klienti, nejsou vlastníky nebo nájemníky. Často tam mohou být až na posledním místě. Cohousing pro seniory znamená udržet si klasické bydlení, ale tím, že jsou tam navíc ty společné prostory, tak nejsou sami,“ říká Bešťáková