Co rok 2003 znamenal pro Blízký východ

V březnu podlehl palestinský předák Jásir Arafat mezinárodnímu nátlaku a svolil k částečnému předání svých neomezených pravomocí. Vytvořil novou funkci premiéra a vybral do ní svého dlouholetého spolupracovníka Mahmúda Abbáse, jehož pověst umírněného politika otvírala naději k obnovení mírových rozhovorů. V dubnu Abbáse po dlouhém přetahování s Arafatem o kompetence a ministry schválil ve funkci palestinský parlament a takzvaná Čtyřka, tedy Spojené státy, Evropská unie, Rusko a OSN, předložila Izraeli i Palestincům nový mírový plán zvaný cestovní mapa.

Šaron i Abbás s nebývalou vstřícností skutečně zahájili rozhovory, přestože teroristé jednání doprovodili zesílenou vlnou násilí. Ochota k novým kompromisům na obou stranách vyústila v summit v jordánské Akabě, kde se izraelští a palestinští představitelé zavázali k plnění cestovní mapy.

Ačkoli obě strany podnikly řadu vstřícných kroků, palestinská vláda nikdy nezakročila proti teroristům, a tak Izrael zvolil strategii cílených útoků na vůdce militantních organizací. Abbásovi se přesto nakonec podařilo teroristické skupiny přesvědčit k jednostrannému tříměsíčnímu příměří, ale to se už po šesti týdnech s novými sebevražednými útoky zhroutilo. A protože palestinská vláda proti teroristům nezasáhla ani tentokrát, Izrael cílené útoky na teroristické vůdce ještě zesílil.

Spory o pravomoci mezi Abbásem a Arafatem na podzim skončily Abbásovým odstoupením z funkce premiéra. Izrael nazval Arafata překážkou míru a kabinet schválil jeho takzvané "odstranění z mírového procesu", což si jedni vysvětlovali jako odstavení na vedlejší kolej a druzí jako fyzickou likvidaci. V té chvíli už značně oslabený Arafat se tak opět ocitl v centru pozornosti světových médií a z krize vyšel posílen a znovu oslavován jako národní hrdina a jediný uznávaný vůdce Palestinců. Novým premiérem jmenoval svého oddaného přívržence Ahmada Kuráju, u kterého měl jistotu, že bez něj nikdy nepodnikne jediný samostatný krok. Kurája si do vlády poslušně nechal nadiktovat Afaratem podporované ministry a pro obnovu jednání s Izraelem stanovil řadu předběžných podmínek, které je však Izrael ochoten splnit jen po palestinském zákroku proti teroristům. K ničemu nevedlo ani Kurájovo prosincové jednání s teroristickými organizacemi pod záštitou Egypta o novém příměří. I když atentáty poněkud polevily, naděje na mír dnes nejsou o nic větší než před rokem.

Palestinci mají sice jakousi vládu, ale bez skutečných pravomocí a s premiérem, který je pouhou loutkou všemocného Jásira Arafata. Kvůli neústupnosti teroristických organizací a neochotě vlády proti nim zakročit klesly sympatie vůči Palestincům v očích mnoha států, včetně Evropské unie, která je dnes už nepodporuje tak nadšeně a bezvýhradně jako před rokem. Organizace jako Hamas a Islámský džihád se v řadě zemí ocitly na seznamu teroristických organizací a přišly o možnost disponovat svými bankovními konty. Nejen Spojené státy, ale i Evropská unie si také v průběhu roku uvědomily, že s Arafatem v čele Palestinců žádný mír na Blízkém východě nikdy nebude.

Pověst Izraele ve světě se v průběhu roku zhoršila, a to následkem některých jeho kroků za účelem zvýšení bezpečnosti. Mnohé státy odsuzují cílené atentáty i vojenské operace a v neposlední řadě i stavbu ochranného plotu, který má zabránit teroristům v pronikání na izraelské území, ale podle Palestinců je nezákonným vymezením hranic jejich budoucího státu. To vše vyvolalo nebývalý vzestup antisemitismu zejména v Evropě a útoky na židovské cíle.

Mnohé se však pro Izrael změnilo i k lepšímu. Zásadní význam pro něj mělo svržení režimu iráckého diktátora Saddáma Husajna, který představoval největší hrozbu izraelské bezpečnosti. Nepřítelem Izraele sice nadále zůstává Írán a Sýrie, ale ani jedna z těchto zemí jej neohrožuje tak bezprostředně jako dříve Irák, který zemi za války v Perském zálivu bezdůvodně ostřeloval raketami Scud.

V závěru roku 2003 si na brzké řešení přes půl století starého konfliktu nikdo nedělá velké naděje. Podle nejnovější zprávy americké CIA se i při nejoptimističtějších odhadech Blízký východ míru určitě nedočká před rokem 2020, protože rozdíly v názorech na vzájemné uspořádání jsou příliš veliké a nepřekonatelné. A tak místo snahy o kompromisy palestinská vláda přihlíží, jak stále vlivnější teroristické organizace plánují nové a nové útoky proti Izraelcům a maří mírové úsilí, a židovský stát se snaží co nejrychleji uzavřít do dobrovolného ghetta obehnaného zdí v hodnotě skoro jedné miliardy dolarů, jen aby se před teroristy ochránil.