Co přinesl Vítězný únor ženám? O rovnoprávnosti se jen mluvilo

Až dosud totiž platil předpis, který vycházel z rakousko-uherské legislativy. Podle něj o dětech a jejich výchově i o záležitostech týkajících se ženy rozhodoval muž.

Od nynějška ženy nemusely automaticky přebírat příjmení svého manžela, nemusely se k němu po svatbě nastěhovat, samy mohly rozhodnout, zda a kam budou chodit do práce. Zároveň byla zrušena i povinnost muže uživit svou ženu. To všechno byla práva, kterých se ženám v mnoha evropských zemích ještě dlouho nedostávalo.

Sociální vs. politická práva

Nutno ale podotknout dvě věci. Předně nový zákon o rodině nevznikl zásluhou komunistů. Hovořilo se o něm už před válkou, kdy v Československu fungovalo docela čilé feministické hnutí.

Čtěte také

Mezinárodní den žen za socialismu: budovatelky, matky i hospodyňky

Tyto snahy přerušil zánik první republiky; druhá republika naopak zakázala vdaným ženám pracovat ve veřejné správě. Po válce se na přípravě zákona podílely všechny strany, zásadní práci na něm odvedla národněsocialistická poslankyně Milada Horáková.

Žena, kterou komunistický režim na základě nesmyslných obvinění popravil, aby se pak mohl její prací chlubit jako důkazem rovnoprávnosti, kterou komunisté ženám poskytují.

Druhou věc, kterou by bylo dobré mít v souvislosti se sociálními právy pro ženy na paměti, je absence práv politických. Ženy v socialistickém Československu mohly užívat práv, která jim byla přiznána totalitním režimem, ale pokud chtěly žádat o další, třeba o právo svobodně volit, nebo se svobodně vyjadřovat, musely počítat s rizikem ztráty svobody.

Ženy ze Západu, když žádaly o přiznání sociálních práv, neriskovaly na rozdíl od žen za železnou oponou, kriminál ani pracovní tábor. Vždyť už v roce 1951 věznil komunistický režim v nelidských podmínkách z politických důvodů kolem 1500 žen.

Superženství

Nejen komunistický režim, ale už bezprostředně poválečná atmosféra budování nového, spravedlivějšího státu, na němž se budou podílet všichni – muži i ženy, přivedla do zaměstnání více žen.

Průvodčí ženy - 50. léta|foto:Archiv Dopravního podniku Praha

Zrovnoprávnění žen je součástí komunistické ideologie a tak i komunistická propaganda po roce 1948 oslavovala ženu, jejíž hodnotou už není povrchní krása, ale ideologická uvědomělost a kladný vztah k práci a budování. Ovšem i přes to, že byly postupně zřizovány jesle a školky, na ženách stále zůstávalo břímě péče o rodinu.

Pěkně to ilustrují i všelijaké proslovy předních funkcionářů například k MDŽ. Nejprve se v nich hovoří o osvobození ženy, o jejím rovném postavení, o tom, co všechno pro ni režim dělá.

O rovnoprávnosti se jen mluví

Třeba uvedení nové pračky na trh, nebo zahuštění sítě obchodů. O rovnoprávnosti se sice stále mluví, ale tím, kdo pere a nakupuje, je stejně dál jenom žena. V centrálně řízeném hospodářství, jehož hlavním rysem byl neustálý nedostatek, mizerné zásobování a služby, bylo obstarání domácnosti velmi těžkým úkolem. Pokud měly ženy chodit do zaměstnání, a k tomu se postarat, musely se z nich stát superženy.

Jak připomíná historička Radka Šustrová z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, „superženství“ pro ně nebylo nic nového, poprvé si ho mohly vyzkoušet během protektorátu, kdy také musely pracovat a zároveň byly konfrontovány s všeobecným nedostatkem.