Cizím vstup zakázán. V uzavřeném městě na Sibiři vládne nostalgie po Sovětském svazu

Uzavřené město Seversk

Nedaleko od centra západní Sibiře, univerzitního města Tomsk, se nachází Seversk. Rakouský deník Der Standard se ve své reportáži rozepisuje o tom, jak se žije v jednom ze 44 ruských uzavřených měst.

Je pozdní chladné odpoledne. Auta stojící v kolonách vypouštějí výfukové plyny, sem tam někdo projde po křupavém sněhu. Pohraničníci v beranicích řídí uspořádaný běh odpolední špičky. Přestože scenérie připomíná dobře hlídanou hranici, na obou stranách kontrolního bodu leží ruské území.

Vstup jen pro příbuzné

Dvojitý plot z ostnatého drátu odděluje od zbytku Tomské oblasti území o velikosti necelých pěti set kilometrů čtverečních, což je rozloha o šestinu větší, než má Vídeň. V Seversku přitom žije jen 108 tisíc obyvatel.

Město je uzavřenou administrativně-teritoriální jednotkou, která není přístupná cizincům, ale ani ruským nerezidentům. Návštěvní průkaz dostanou jen úzcí příbuzní obyvatel města. Striktní pravidla se v Rusku týkají 44 měst, která jsou důležitá z vojenského a zásobovacího hlediska nebo kvůli vesmírnému výzkumu.

Uzavřená města vybudoval Kreml za přísného utajení v době studené války v řídce obydlených a nepropustných oblastech. Mimo Sibiř se nacházejí také na Uralu a v polární oblasti. Za Sovětského svazu oficiálně neexistovala, neměla jména a nebyla vyznačena v mapách. Pokud je jejich obyvatelé opustili, nesměli o nich s nikým mluvit, píše Der Standard.

Jak autor reportáže dále píše, většina obyvatel Seversku je dodnes pyšná na historii města. V roce 1949 vydal Josif Stalin pokyn k výstavbě zpracovny plutonia severně od města Tomsk. Vláda následně nechala nákladně vysušit močály a přesídlit obyvatele dvou staletých vesnic.

Uzavření město Seversk

Mladí absolventi technických škol se i přes chybějící specializovaná pracoviště pro výuku jaderných oborů vzdělávali přímo na místě. Úřady postavily silnice a domy, následovaly školy, divadla, obchody a úzkorozchodná železnice.

Tohle město není pro mladé

Z tónu vyprávění starousedlíků je patrné, že atmosféra tehdejší doby připomínala osidlování Divokého západu. Také na Sibiři se čile stavěla nová infrastruktura a obchodní cesty se prodloužily daleko za Ural, píše rakouský list.

V Seversku vybudovaná plutoniová továrna byla v pozdních 50. letech největším atomovým komplexem na světě. Alespoň to tvrdí oficiální publikace. Také v současnosti se ve městě zpracovává plutonium, ale už pouze v jedné ze čtyř původních továren a nikoliv k použití v jaderných zbraních. Seversk slouží jako odkladiště francouzského jaderného odpadu.

A že by se zóna otevřela světu? Tomu místní obyvatelé nevěří. Jak říká učitelka angličtiny Irina, jejíž jméno redakce Der Standardu změnila, místním zvláštní status města vyhovuje. „Nejsou tady cizinci, je tady ticho a klid. Kriminalita je nulová a auto můžete zaparkovat kdekoli,“ vysvětluje pedagožka.

Podle pětadvacetileté Olgy je ale Seversk málo atraktivní pro mladé lidi. I když je ve městě univerzita, mladá žena si pro studium vybrala nedalekou vzkvétající metropoli Tomsk. „V Seversku to v noci zkrátka nežije. Tomsk je na tom o poznání lépe,“ říká Olga.

V době perestrojky na konci 80. let vláda zrušila některé restrikce vstupu do města. Nejuvolněnější atmosféra na hranicích oblasti panovala na konci 90. let. Moskva následně některá opatření zase zpřísnila, ta ale nedosáhla dřívějších striktních podob. Snaha o úplné skrývání Seversku by v době internetových map a dalších technologií neměla smysl, podotýká text v rakouském listu.

Ulice v ruském městě Tomsk

Starší obyvatelé, jako je šedesátiletá Ljubov, si život ve městě pochvalují. Do města přišla v 60. letech za příbuznými a zaměstnání získala ve zpracovně plutonia. „Máme se tady dobře, jako všude jinde. Ani si nepovšimneme, že žijeme za ostnatým drátem. Je tady klidněji a větší pořádek,“ pochvaluje si seniorka.

Uzavřeni ze zvyku

Ne všichni si ale život v uzavřeném městě pochvalují. Manželé Jura a Stela, kteří ve městě bydleli 25 let, se rozhodli před pěti roky se svými dvěma syny odstěhovat do Tomsku. Důvodem byly právě zdlouhavé procedury s pozvánkami pro přátele a příbuzné.

Jura je bývalý důstojník Rudé armády. Když měl po rozpadu Sovětského svazu přísahat na novou ústavu země, rozhodl se raději z vojska odejít. „Mám své zásady,“ vysvětluje. Jura se svou ženou patří k nostalgikům, kteří nešetří chválou na údajně stabilní podmínky v někdejším Sovětském svazu, popisuje Der Standard.

Když v roce 1993 v Seversku došlo k závažné havárii a vybuchla nádrž s radioaktivním roztokem, byl Jura šéfem místního bezpečnostního aparátu. Dokonce i on se o incidentu dozvěděl přes známé. „Ve městě o havárii nikdo nebyl informován,“ vzpomíná muž a dodává, že člověku, který se pokusil poškozenou nádrž opravit, musely být kvůli ozáření amputovány obě nohy.

V závěru reportáže se deník Der Standard zmiňuje o klesajícím počtu zaměstnanců zpracovatelského závodu na plutonium. A i ve zbylých továrnách v oblasti dnes pracuje jen malá část z jejích obyvatel. Přísnost hraničních kontrol už na to má pramalý vliv. Seversk stále zůstává uzavřeným městem – je tomu ale tak spíše ze zvyku než z nutnosti.