Cítí se psi provinile?

Člověk, který se cítí provinile, klopí hlavu i zrak. Už Charles Darwin si povšiml, že některá zvířata se chovají podobně. Provinile se tvářící jedinec bývá za svůj prohřešek obvykle trestán méně tvrdě. Projevy pocitu viny proto sehrávají důležitou roli v udržení pevných vazeb, potlačení agrese a zažehnání konfliktů. Zdaleka to neplatí jen v lidské společnosti. Významně se tento pacifikující vliv projevů viny uplatňuje například ve vlčí smečce. Pes zdědil hodně z chování vlka. Do své „smečky” však nezahrnuje jen další psy, ale také blízké lidi. Proto dává se chová provinile nejen vůči příslušníkům vlastního druhu ale také vůči člověku. Jde o skutečný pocit viny? Není to jen vypočítavý úskok, kterým lze u člověka dosáhnout zmírnění trestu? Většina chovatelů tvrdí, že z chování svého psa bezpečně poznají, jestli něco provedl, protože pak se chová provinile. Některé pokusy ale odhalily, že psi dávají najevo pocit viny, také když dostanou vyhubováno - bez ohledu na to, zda se předtím chovali správně nebo porušili nějaký zákaz.

Tým zoologů z budapešťské univerzity vedený Julií Hechtovou zkoumal projevy viny u psů v několika pokusech. Výsledky experimentů, kterých se zúčastnilo 64 psů a jejich pánů, zveřejnil vědecký časopis Applied Animal Behavior Science. Nejprve museli psi strávit krátkou dobu v cizím prostředí bez pána a pak se směli k pánovi vrátit. Vědci pečlivě zaznamenali, jak se který pes se svým pánem vítá. Následně položili v testovací místnosti na stoličku psí pamlsek a pán svému psovi přísně zakázal, aby se pamlsku byť jen dotknul. Psi pak byli ponechání o samotě s pamlskem. Při následném shledání psa s pánem vědci opět sledovali, jak se pes s pánem vítá. Ukázalo se, že projevy provinění nezávisí ani tak na tom, zda pes překročil zákaz a pamlsek sežral. Odvíjejí se od chování člověka. Pokud pán svého psa vítal, projevy viny tím u psa oslabil. A naopak, pokud pán psovi vyhuboval, projevy viny u zvířete zesílily i v případě, že pes jídlo nesežral. Mohlo by se zdát, že to, co považujeme za projevy pocitu provinění, je pouhá obranná reakce, protože se projevuje spíše během trestání než po porušení pravidel. Tak jednoduché to ale není.

Hoky (vodící pes) Milky Bažantové z Brna|foto: rodinný archiv

Psi se se svým pánem vítali celkem třikrát. Poprvé ještě před tím, že měli zakázáno sežrat odloženou potravu. Podruhé po zákazu a poté, co měli příležitost zákaz porušit a potravu sežrat. Potřetí se pes vítal s pánem po zákazu v situaci, kdy nedostal šanci zákaz porušit. Při druhém vítání projevovali psi stejnou míru provinění, ať už zákaz porušili, nebo ne. Při třetím vítání se ale chovali provinile mnohem častěji ti psi, kteří při druhé příležitosti zákaz přestoupili. Psi tedy do určité míry pocit viny projevují. V druhém pokusu měli lidé poznat podle chování svého psa, jestli zvíře přestoupilo zákaz a sežralo odložené jídlo. Po důkladném vyhodnocení pokusů se ukázalo, že lidé své psy neprokouknou. Chování psa určili správně se stejnou četností, jako se mýlili. Úspěšné odhalení psího provinění byl proto spíše dílem náhody než znalosti psího chování.

Pes se zmrzlinou|foto: Ladislav Bába