Ať církev prodá budovy, o které se nezvládá starat, není přece památkový ústav, myslí si ekonom

22. srpen 2021

Majetky získané díky restitucím jsou pro církve zátěž, tvrdí Roman Češka, bývalý ekonom pražské diecéze. „A to proto, že navrácené majetky vznikaly v době, která už neodpovídá dnešku. Farnosti vznikaly tam, kde byla živá společenství dříve, ale dnes tam nikdo do kostela chodí a církev není schopná ta místa, kde už život není, opustit, a soustředit se pouze na to, kde život je. Proto dnes funguje jako památkový ústav,“ kritizuje ekonomickou kondici zejména katolické církve.

V minulosti, z níž pochází navrácené církevní majetky, byla jiná nejen celá společnost, ale i struktura ekonomiky, připomíná Češka:

Čtěte také

„Hospodaření vždy nějak souviselo se samotnou církevní činností. Třeba bylo hospodářství u kláštera, kde se tomu mohli věnovat řeholní bratři, byli taková ‚levná pracovní síla‘. Dnes se církev snaží být normálním podnikatelem jako kdokoliv jiný, ale nemá na to.“

Církve navíc přichází o financování ze státního rozpočtu. „Běžné příjmy církve historicky pocházely i od věřících. Ale za dobu komunismu a čekání na vyrovnání se státem si lidé zvykli, že církev je placená státem, ne lidmi. A když se to teď snaží církve narovnat, tak si lidé myslí, že má stačit příjem z hospodaření. Ale to není pravda,“ tvrdí Češka.

Církev není památkář

Majetky, které církve dostaly, jsou totiž často velmi málo výtěžné a jen odvádí pozornost lidí z církve od práce s lidmi k práci s materiálnem, které je navíc leckdy v takovém stavu, že se z církve stává památkový ústav, kritizuje ekonom. 

Čtěte také

S tím souhlasí i bývalý diplomat a dnes synodní kurátor Českobratrské církve evangelické Jiří Schneider: „Církve dostaly spoustu majetku a duchovní přestali mít kapacitu na to starat se o své ovečky. Místo toho jsou památkáři.“

„Bohužel katolická církev nemá odvahu prodat majetky, pro které nemá momentálně využití. Často slýchám úvahu, že přece nelze prodat tu a tu faru, sice tam dnes není žádná aktivita, ale co kdyby to bylo za dvacet let jinak? Jenže ono je efektivnější ji dnes prodat, i kdyby to bylo za symbolickou korunu, a nechat někoho, aby tam žil normálním životem,“ myslí si ekonom Češka.

Musíme se zbavit představy, že církevní majetek nepatří do soukromých rukou. Proč by ne, když kupci jsou.
Roman Češka

A pokud se někde přece jen společenství obnoví, řešení se najde, tvrdí: „Nějak si to lidé sami zafinancují. Tam, kde bude živé společenství, se peníze na zázemí najdou.“

„Musíme se zbavit představy, že církevní majetek nepatří do soukromých rukou. Proč by ne, když kupci jsou. A někteří se umí o kaple starat lépe než církev. Přál bych si mnohem víc zodpovědných vlastníků. A pokud je to taková kulturní památka, kterou nesmíme nechat zchátrat, ať si ji vezme zpátky stát,“ uzavírá ekonom Roman Češka.

Proč církve investovaly poměrně málo do školství a charitních činností? Poslechněte si debatu Vertikály, moderuje Lucie Vopálenská.

autoři: Lucie Vopálenská , kac
Spustit audio

Související