Chybějící software

Teď by se například hodil software schopný vysát myšlenky z hlav lidí, kteří v Iráku unášejí civilisty. Bylo by dobré mít jistotu, že propuštění unesených lidí je pouze otázkou času, že není třeba mít obavu o jejich bezpečnost, a že se tedy můžeme klidně soustředit třeba na problém, které hokejisty zařadí Slavomír Lener do útoku k Jágrovi. Žádnou takovou jistotu ale nemáme. Po zprávách o propouštění unesených Číňanů, Rusů, či francouzského novináře včera arabská televize Al Džazíra uvedla, že únosci usmrtili jednoho ze čtyř zajatých Italů. Z Iráku odchází, kdo může, a naopak do něj směřuje dalších dvacet tisíc amerických vojáků.

Děje se tedy přesný opak toho, čemu povstalci chtějí únosy zabránit. Nevíme, zda nahlédnou marnost této taktiky, anebo zda psychologický tlak vystupňují vraždami. Tím by zpečetili osud vůdce povstání, Muktady Sadra, který v situaci, kdy ho do Nadžáfu spojenci směřují dopadnout "živého anebo mrtvého", posílá vzkazy o ochotě vyjednávat, nyní už bez jakýchkoli podmínek. Jednou to vypadá, že přítomnost okupačních vojáků radikalizuje irácké radikály, kteří si od únosů slibují posílení své pozice, jindy se zdá, že jediné, čemu ozbrojenci rozumějí, je síla, a naděje lidí držených v zajetí že roste s počtem vojáků přesunovaných k Nadžáfu. Obojí jsou ale dohady. Software, který by nám umožnil nahlédnout do myslí únosců, prostě neexistuje.