Chtěli jsme ukázat příběhy obyčejných lidí v Sýrii. Každý teď řeší, co bude dál, říká dokumentaristka Štuková

Aleppo
Aleppo

Ve své práci zachytila válečné linie, uprchlické tábory nebo chýše z bláta. Nedávno se vrátila z Ugandy, kde fotografovala volně žijící gorily. Hostem Hovorů je fotografka a dokumentaristka Jarmila Štuková.

Na sklonku minulého roku byla Jarmila Štuková v Sýrii. „Jezdím do Sýrie a Iráku dlouhá léta, válku s Islámským státem jsem sledovala od samého počátku. Zajímaly mě konsekvence: válka je téměř u konce, už je jen malá část země, kde se bojuje, a každý teď řeší, co bude, jaké budou dohody s Tureckem a tak dále.“

Fashion Week i novodobý Stalingrad

Dokumentaristku a jejího manžela ale zajímaly především příběhy obyčejných lidí a přiznává, že se setkali i s tématy, která nečekali. „Byla jsem velmi překvapená, že tam existují velké skupiny mladých lidí, kteří se nechtěli bavit jen o válce, ale žít normální život. Čím déle válka pokračovala, tak i ti, kteří přežili, začali vytvářet různé spolky a začínají se propojovat s těmi, kteří se vrátili ze Západu a mají úplně jiné zkušenosti.“

Co s bojovníky Islámského státu? Optimálním řešením by bylo evropské Guantánamo, soudí Roman Joch

Společná modlitba vězňů

Americký prezident Donald Trump vyzval evropské země, aby si „vzali zpět“ přes 800 islamistů, které Američané zadrželi v Sýrii, a postavili je před soud. Jinak je prý Spojené státy propustí.

Společně pak podle Štukové začali vytvářet progresivní hnutí. Jako příklad uvádí třeba dívku, která poradí se zdravým životním stylem, nebo kluka, který začal vytvářet kruhové tréninky. Konal se tam prý i Damascus Fashion Week.

Třeba v Aleppu to ale tak pozitivní není. „Město je zdestruované, východní část vypadá jak novodobý Stalingrad. I v Damašku jsou zničená místa, ale v Aleppu vidíte, že to bude trvat dlouho (než se opraví). Ale lidé i v těch rozvalinách pracují ve svých malinkých obchůdcích a snaží se tam žít dál,“ popisuje Štuková.

Na metr od goril

Jarmila Štuková se právě vrátila z Ugandy, kde, jak říká, po práci na těžkých sociálních tématech konečně objevovali něco „něžného a hezkého“ – gorily. Průvodci přitom ani negarantují, že se výprava ke gorilám opravdu dostane.

Po stopách horských goril v Ugandě

„Bylo to neuvěřitelné, gorily byly zhruba metr od nás. Reagovaly, jako kdybychom tam nebyli. Myslela jsem si, že na nás budou nějak reagovat, nebo nás pozorovat. Ale jsou trochu zvyklé. Každý den tam sice chodí turisté, ale jen jedna výprava, maximálně 10 lidía pouze na hodinu,“ popisuje setkání s gorilami dokumentaristka.

Dostat do pralesa veškerou techniku pro natáčení bylo opravdu fyzicky náročné, cestu ke gorilám si museli i prosekávat. Cílem projektu, v rámci kterého se cesta uskutečnila, je podpora fairtradové kávy, veterinářů ze spolku Gorilla Doctors, kteří o gorily pečují, a spolku Bolíto, který pečuje o popálené děti.  

Co ji přivedlo k podpoře popálených dětí? Jaký sportovec je Kamil Střihavka? A jak vážně jsou na tom gorily v Ugandě? Poslechněte si celé Hovory Vladimíra Kroce.

Spustit audio

Související