Chřestýš stupňuje zvuky, čím víc se bojí nepřítele. Had se tak zdá blíž
Chřestýši úspěšně matou ucho člověka, případně jiných savců. Čím rychleji se k nim blíží potenciální nepřítel, tím vyšší je frekvence zvuku, kterým se ho snaží od setkání odradit. U jejich protějšku zvuk vyvolává dojem, že had je blíž než ve skutečnosti. Studie o tom vyšla v časopise Current Biology.
Zvukové varování chřestýšů tak někomu může znít podobně, jako když chytrá auta upozorňují řidiče při couvání na to, že se blíží překážka.
Čtěte také
Aparát na ocase chřestýše, který zvuky vydává, funguje na podobném principu jako chřestítka pro děti. Had ho má na špičce ocasu a tvoří ho přeměněné šupiny pospojované uprostřed.
Na tom, jak je nepřítel velký, varovný signál téměř nezáleží. Chřestýši ale díky němu dělají na jiná zvířata nebo člověka dojem, že jsou na dosah.
„Když se zaklepe zleva doprava, volné okraje se o sebe třou a vydává to tento vibrující, chřestivý zvuk,“ vysvětluje herpetolog Václav Gvoždík.
Jako kdyby se blížil velký savec
Vědci se během pokusu ke chřestýšům nepřibližovali osobně, ale promítali jim skvrnu, kterou zvětšovali a zmenšovali. Tím simulovali objekt, který se k hadovi přibližuje, nebo vzdaluje.
Čtěte také
„Mělo to připomínat velkého živočicha,“ popisuje záměry autorů studie zoolog a odborník na ochranu přírody Vojtěch Kotecký.
Vědec doplňuje, že varování chřestýšů původně nesouviselo s člověkem coby nepřítelem. Toho mohli chřestýši poprvé potkat až někdy před 13 tisíci lety. Miliony let předtím to bylo jinak.
„Potkávali velkou faunu – stáda bizonů nebo jiných velkých savců, kteří mezitím vymřeli,“ dodává zoolog.
Když má chřestýš strach
Běžná zvuková frekvence chřestýše je kolem 40 Hz, vyšší, varovnější signál má 60 až 100 Hz. Čím blíž je k němu potenciální nebezpečí, tím je hlasitější.
Akustický výkon hada je podle vědců hlavně signálem strachu. Chřestýš se tak chová třeba v obavě z toho, aby ho jiná zvířata nezašlápla.
„Když se přežene stádo velkých kopytníků přes chřestýšova záda, radost by z toho neměl,“ poznamenává Václav Gvoždík. Dokonce i chřestýšův jedový aparát označuje za nástroj sebeobrany.
Ulovená myš
Na svou kořist chřestýši obvykle nechřestí. Zato ji dokážou ulovit i v noci. „Mají výborné termoreceptory na čenichu,“ říká Gvoždík.
Čtěte také
Když kolem hada proběhne myš o teplotě vyšší, než jakou má okolní prostředí, had ji díky této schopnosti dokáže odhalit i za tmy, v noci.
Díky termoreceptorům si také chřestýši včas povšimnou, zda se kolem nich něco neděje. A můžou se rozhodnout, zda bude součástí jejich reakce i zmíněný akustický signál.
Poslechněte si celou Laboratoř o strachu chřestýšů, klouzavém letu gekonů a pestrobarevné ještěrce z And. Debatují herpetolog Václav Gvoždík, zoolog a odborník na otázky životního prostředí Vojtěch Kotecký a herečka Kamila Špráchalová.
Připravila Martina Mašková.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.