Malí aligátoři se dokážou vzdálit od matky víc než kajmani. Jako dospělí mají méně nepřátel

17. červenec 2021

Studie univerzit v Lincolnu a Vídni zveřejněná v odborném časopise Animal Cognition se zaměřila na chování nově vylíhnutých mláďat aligátora a kajmana. Plyne z ní, že malí aligátoři jsou aktivnější. Důvodem je větší bezpečí rodičů.

„Aligátor i kajman jsou blízce příbuzní a mnohem vzdálenější od pravých krokodýlů,“ vysvětluje Václav Gvoždík. Aligátor má větší placatější hlavu, kajman užší, protáhlejší čenich. 

Aligátor severoamerický na Floridě

Aligátoři mají ale odvahu častěji vyrazit na průzkum méně známého okolí, jejich matky totiž nemají tolik přirozených nepřátel a lépe je chrání. Rodiče jsou přitom dobrými pečovateli u obou druhů.

 Anakonda na lovu

Výzkum proběhl u zvířat v lidské péči, v zoologické zahradě v Británii. Uvedené instinkty si ale oba druhy zachovaly z volné přirody. Vědci je točili na kameru a propojili výsledky s chytrým softwarem. 

Herpetolog Václav Gvoždík s kajmanem brýlovým v Kolumbii

Kajmani jsou ostražitější než aligátoři. Ve volné přírodě si je totiž můžou vyhlédnout pumy, jaguáři, dokonce i velcí hadi. „Anakonda zvládne ulovit i středně velkého kajmana,“ potvrzuje Václav Gvoždík. 

Středo-a jihoamerický kajman brýlový je hojně zastoupen v tropických zónách. Dorůstá běžně do délky dvou až tří metrů. „Byl rozvezen na různá místa, kde se původně nevyskytoval,“ připomíná Kratochvíl a dodává, že na Floridě nebo na Kubě je považován za invazní druh a zasahu aligátorů.

Nebojácný aligátor

Čtěte také

Podobně jako jiné příbuzné druhy dříve ohrožoval aligátory lov. Poté, co ale mnohde začali být chráněni, jsou dnes už běžnými druhy. „Dospělé jedince de facto nikdo neloví kromě člověka,“ podotýká evoluční biolog Lukáš Kratochvíl. Menší ostražitost je proto patrná u mláďat i dospělých.

„Byl jsem v Národním parku Everglades na Floridě, aligátoři se tam člověka příliš nebojí,“ vyvozuje z vlastní zkušenosti Václav Gvoždík.

Nebezpečí pro člověka

Když mají aligátoři mladé, rodina se drží v ústraní, aby měla klid. Matky se chrání, aby nebyly uloveny. Ale pro člověka je vhodné se držet spíš opodál.

Čtěte také

„Nejprve krokodýli většinou vydávají varovné zvuky, mručení, ale můžou zaútočit, pokud by došlo k příliž blízkému setkání,“ popisuje situaci herpetolog.

Člověk a krokodýli jsou tedy nebezpeční sobě navzájem. Naštěstí i v Africe existují oblasti, kde krokodýla považují za posvátné zvíře, pro maso ho neloví.

„V řadě regionů v severní Ghaně považují krokodýly za posvátné a neloví je, tam můžou fungovat vedle sebe,“ dodává Václav Gvoždík.

Proč se krokodýli v evoluci málo mění? Co se dělo, když čtvernožci přecházeli na souš? Debatují herpetolog Václav Gvoždík, evoluční biolog Lukáš Kratochvíl a herečka Lenka Kočišová. Moderuje Martina Mašková.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.