Chce Kuchtová přece jen odvetu?

Předseda Bursík, který během takřka celodenního zasedání odrážel různé špílce vnitrostranických radikálů, nebyl nominací Lužného nadšený, nicméně řekl, že jiného kandidáta hledat prozatím nebude. Ale zároveň si nechal prostor k manévrování: náměstek musí nejprve přednést své představy o budoucnosti školství a musí jej akceptovat také koaliční partneři. To se exministryni Kuchtové nezamlouvalo a jak patrno, stále se s tím nesmířila. Možná ji samotnou tolik nemrzí vynucený odchod z ministerstva, kritizovaného především za neschopnost čerpat peníze z eurofondů.

Jenže na veřejnost dělá bohužel dojem zcela opačný. Stále opakuje, že úřad zvládala a že se k ní koaliční partneři chovali prachšpatně. A na Lužném jako svém nástupci trvá s takovou úporností, až se člověk diví. Zvlášť vzhledem k tomu, že Lužný nikdy veřejně neformuloval žádnou školskou koncepci. Má-li nějakou, prozatím ji úspěšně tajil. Představa, že se například vysokoškolští rektoři, kteří s Kuchtovou delší čas polemizovali, smíří s ministrem, který teď bude narychlo lepit nějaké představy o celé školské oblasti, je málo reálná. A nic se nezdá opodstatněným důvodem pro to, aby se za Lužného jak Kuchtová, tak ji podporující členové Republikové rady tolik brali. Zdálo by logické naopak říci - náměstek je naším kandidátem, ale to neznamená, že se nemůže nalézt někdo vhodnější. Předveďte ho a pak se uvidí. I když, dodejme, by Lužný by samozřejmě ještě mohl něčím příjemně překvapit.

Zatím se mu to ale vůbec nedaří. Koncem minulého týdne se totiž objevila informace, že když religionista Lužný před nedávnem žádal o profesuru na brněnské Masarykově universitě, změnil v přiloženém životopise název své diplomové práce z konce 80. let. Vypustil totiž známé sousloví marxismus-leninismus, přičemž si asi neuvědomil, že původní titul zůstal v katalogu Universitní knihovny a že je v knihovně patrně také originál. Bursík, který se netajil tím, že mu není po chuti Lužného někdejší dvouleté členství v KSČ, by asi ještě mladistvé politické angažmá kandidáta překousl. Ale vylepšování titulu práce, které Lužný nemohl nyní zapřít, je přece jen dost trapné a uznávaní akademikové a pedagogové také podle očekávání zvedají pohoršeně obočí. Premiér Topolánek, který si nepředstavuje, že ministerstvo bude řídit Kuchtové pravá ruka, teď může spokojeně mlčet a nechat nedůstojnou marx-leninskou kauzu bublat samu.

A Kuchtová reagovala v nedělní televizní diskusi po svém - pokud by premiér Lužného jako ministra odmítl, je prý třeba hovořit o případném odchodu Zelených z vlády. To zní jako zřetelné ultimatum, k němuž ale místopředsedkyně Zelených nemá přes nesporný vliv na Republikovou radu, jakési druhé řídící centrum strany, žádný mandát. Popírá tak svá dřívější prohlášení, že nechce aby v souvislosti s její demisí Zelení couvali z koalice a situaci zbytečně vyhrocuje. Ačkoliv by ji případ s vylepšeným názvem diplomové práce měl naopak vést k obezřetnosti. Takhle se vystavuje podezření, že za svůj odchod žádá přece jen odvetu vůči jak koaličním parterům, tak Bursíkovi a poslancům strany, kteří jí podle ní měli ve funkci podržet. Neboť naznačovat možný pád vlády kvůli jednomu doposud neznámému člověku je poměrně silnou kávou.

Tu vaří kverulující oponenti uvnitř strany ovšem delší dobu. Už bylo mnohokrát řečeno proč asi. Nejsou si především vůbec jisti, zda je správné být ve vládě s pravicovou ODS a stýská se jim po časech, kdy se mohli vyjadřovat k čemukoliv jakkoliv, bez koaličního svazku a tedy bez kompromisů. Lze chápat, že se jim velká politika vlastně příčí. A že se podle nich dnes strana dostala do podstatně středovější pozice, než její evropské sestry. Ale přesto se zdá zvláštní, jestliže si zároveň neuvědomují možnosti, které nyní mají a které jim právě ony spřízněné zahraniční strany upřímně závidí. Totiž šanci prosazovat zelené principy do správy země. Sice řekněme po kapkách, ale přece. Snad jsou dokonce ochotní se toho vzdát a ztratit jakýkoliv vliv. A také nezanedbatelnou část liberálních voličů, kteří je vloni na jaře dostali z pomyslného ghetta mimoparlamentních subjektů. Dana Kuchtová, pocházející z protijaderných jihočeských aktivistek 90. let, působí dnes jakoby ještě v zajetí vlastní ministerské pře. Vše ale hovoří pro to, aby ji zavčas moudře opustila. Zelení se mohou s ODS a lidovci přít v budoucnu o leccos zásadního a v případně nedohody odkráčet středem. Učinit tak aspoň navenek dnes kvůli Dušanovi Lužnému, to před veřejností nemůže obstát.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .