Cestovní mapa

Pochybnost o tom, zda podle cestovní mapy doputují Izraelci a Palestinci k míru, a po mapě že se nebude cestovat pouze prstem, vyvolává Sharonovým kabinetem odhlasovaný dodatek, upírající palestinským uprchlíkům jakékoli právo na návrat do jejich domovů na území dnešního Izraele. Palestinský premiér Abbás nechce o žádné úpravě mírového plánu slyšet, a tak se již dnes rýsují problémy na třetím úseku cestovní mapy, kde se má jednat o konečné podobě mírové dohody. Od Ariela Sharona je včerejší výrok, že "nadešel čas rozdělit tento kousek země mezi nás a Palestince" revizí jeho celoživotní politiky. Obnáší to například rušení židovských osad na území připadajícím Palestincům. Budou-li ovšem Palestinci mít svůj stát, který Izraelci musí opustit, nelze se Izraelcům příliš divit, že odmítají příchod čtyř miliónů Palestinců do Izraele.

Na vyřešení tohoto rébusu ovšem hned tak nedojde. Jakkoli mají Američané, Rusové, EU i OSN velký zájem o mír mezi Palestinci a Izraelci, aby si příznivě naklonili arabský svět, mír není možný bez ukončení sebevražedných atentátů a ty se spolehlivě dostavují pokaždé, když radikálové mezi Palestinci cítí nebezpečí nějaké mírové dohody. To je ostatně i důvod, proč část Izraelců vnímá cestovní mapu jako ústupek teroristům. Sharonův kabinet učinil krok k míru, který je ovšem v nedohlednu.