Česku se daří líp, než si myslíme - jak dlouho?

Tak například z poslední studie rakouské banky BA-CA se dozvíte, že ČR patří mezi zahraničními investory ve střední a východní Evropě k vůbec nejatraktivnějším zemím. Mohou za to výhodné ekonomické a obchodní podmínky, které Česko řadí dokonce mezi 40 nejlepších ekonomických stanovišť na světě. Pokroky prý udělalo nejen v pro leckoho sporné kategorii úlev pro podniky, ale zrovna tak v boji s korupcí a ve schopnosti globálně soutěžit.

Po Estonsku tak Česko získalo za poslední desetiletí největší podíl zahraničních investic v regionu střední Evropy na obyvatele. Především ve středním a vysoce technologickém sektoru jako je výroba automobilů, produkce strojů a pracovních nástrojů nebo kovoobrábění si Česko získalo dobrou pověst. Tomu odpovídají - podle studie- i rostoucí příjmy a životní úroveň obyvatelstva, jakož i stále vzrůstající potřeba služeb.

Dodejme, že studie tohoto typu samozřejmě vycházejí z dlouhodobých statistik a takové záležitosti, jako je už několik měsíců trvající prudký nárůst inflace, se v jejích závěrech neobráží.

Pokud jde o budoucnost, pokládá ovšem studie za samozřejmé, že se Česko bude snažit o vstup do eurozóny v roce 2012-13 a dodává, že k tomu bude zapotřebí dalších hospodářských reforem, a sice už v roce 2008.

A tady jsme nepochybně u nejproblematičtějšího bodu hodnocení Česka zahraničními odborníky: vzhledem k chatrné podpoře vlády v parlamentě se jí už nejspíš nic podstatného prosadit nepodaří. Zvlášť když mezi její priority patří všechno možné, od restituce církevního majetku až po americký radar, jen ne zavedení eura.

Skutečnost, že je Česko vůdčí hospodářská síla ve střední Evropě má ještě řadu dalších aspektů. Například ten, že se tady neprojevilo celosvětové zhroucení trhu s nemovitostmi. Především výstavba kancelářských prostor roste jen o něco méně než v roce 2006 a jejich výdělečnost se pořád ještě pohybuje kolem 5-6 procent.

Pro Česko je přitom typické, že dochází ke stavebnímu boomu i mimo Prahu, a to především v Ostravě. Evidentně je to spojeno s etablováním korejské automobilky Huyndai v severomoravském regionu a s tím, že ji následovaly nejrůznější dodavatelské podniky.

V tom se ovšem také zpětně skrývá hlavní nebezpečí: Podstatná část českého hospodářského zázraku, o kterém tu byla řeč, je postavena na automobilovém průmyslu: nejen na česko-německém v Mladé Boleslavi, ale i francouzsko-japonském u Kolína nebo na jihokorejském v severomoravských Nošovicích. Vzhledem k rostoucím cenám ropy je to, jak se ukazuje, odvětví dost nejisté. Jen v Evropě klesl počet prodaných aut v květnu o skoro 8 procent, a to bylo jaro odjakživa ročním obdobím, kdy se auta prodávala jako po másle.

Jistě: můžeme se chlácholit, že je tu ještě obrovský a nenasycený trh v Asii. Tam ale existují automobilky, které mají ctižádost uspokojit místní, co do automobilismu mnohem nenáročnější potřeby. Tudy cesta nejspíš nevede.

Takže bychom se už měli rozhlížet, na co se soustředit, abychom v té první čtyřicítce globálních ekonomických hráčů zůstali natrvalo.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .