Česko-slovenská hranice hned tak nezmizí
Už ani nestojí za to stříhat metr: krátce před vánoci se evropský Schengenský prostor, ve kterém neexistují hranice mezi jednotlivými státy jinde než na mapě, zvětší o Polsko, Maďarsko, Slovinsko, Slovensko a Českou republiku.
Zvlášť pro posledně dvě jmenované země by odstranění závor a pohraničních kontrol měl být důvodem k oslavám. Hranice mezi nimi je teprve 15 let stará, protože do té doby spolu existovaly v jednom společném státě. Ten zmizel z mapy světa 1. ledna 1993. Kromě jazykové bariéry, která je s trochou cviku zanedbatelná, budou Česko a Slovensko dělit už jenom vlastní měny. A tak to zůstane mnoho dalších let. Mezi novými členskými zeměmi Evropské unie se totiž Slovensko už dávno propracovalo do pozice reformního premianta a hodlá zavést společnou evropskou měnu euro už začátkem roku 2009. To se doposud podařilo jenom Slovinsku. Slovenský premiér Fico teď sklízí plody bolestivých reforem, které jeho zemi naordinovala předchozí Dzurindova vláda a přes populistickou rétoriku pracuje na zavedení eura pilně dál.
V evropském měnovém mechanismu ERM-2 , ve kterém se měna každého čekatele na euro musí pohybovat maximálně 15 procent nahoru nebo dolů, je slovenská koruna už od podzimu 2005. V příštím roce doufají Slováci, že splní všechna Maastrichtská kritéria a zavedení eura od 1. ledna 2009 nebude nic bránit.
Překazit by to slovenské vládě mohla ve střednědobém horizontu jenom inflace. Fico apeloval letos v létě na energetické koncerny a na obchodníky s potravinami tak autoritativně, aby nezvyšovali ceny, až upadl u Centrální evropské banky do podezření, že vykonává na příslušné společnosti politický nátlak. Evropský komisař pro měnové záležitosti Almunia proto zatím váhá říci v případě zavedení eura na Slovensku jasné slovo. Tamní politici nicméně o úspěchu nepochybují. Dodejme, že pro přijetí eura je nutné, aby kandidátská země udržela inflaci maximálně 1,5 procenta nad průměrem tří členských zemí Evropské unie s nejnižším výsledkem
Český premiér Mirek Topolánek v těchto dnech naproti tomu jasné slov řekl: Česko původně plánovaný termín zavedení eura v roce 2012 nesplní. Ještě na nedávné konferenci k jednotné evropské měně ale ministr financí Miroslav Kalousek prohlašoval, že termín 2012 není ztracen, pokud se podaří prosadit reformy důchodů a veřejného zdravotního pojištění. Jelikož technický proces přípravy na euro trvá minimálně tři roky, musely by se reformy provést napřesrok. Právě to ale Topolánek nepovažuje za realistické, protože prý k tomu jeho vláda nenajde v parlamentu potřebnou většinu.
Roli hraje ale zřejmě i další aspekt: prezident Václav Klaus nedávno znovu opakoval, že koruně má být ponechán čas na to, aby si vůči euru našla svou správnou hodnotu. Neustálé zpevňování koruny je podle Václava Klause jen potvrzením, jak "tragickou chybou" by bylo zafixovat korunu na euro, protože česká měna má před sebou podle jeho názoru ještě poměrně dlouhý pohyb. Prezidenta ani premiéra neobměkčily ani nedávné apely českých exportérů, kteří se s pevnou korunou potýkají na zahraničních trzích, k co nejrychlejšímu zavedení eura, protože koruna zdražuje jejich výrobky.
Faktem je, že s hospodářským růstem kolem 6 procent by se Česká republika mohla do plnění Maastrichtských kritérií a především do snižování deficitu veřejných financí pustit mnohem razantněji. Parlament ale zatím schválil jen daňovou reformu, která počítá s postupným snížením daní na 19 procent do roku 2010. Slovensko má ovšem devatenáctiprocentní rovnou daň už od roku 2004. A dneska se může chlubit hospodářským růstem přes devět procent. To je jen jeden z rozdílů mezi dvěma zeměmi, které ještě před patnácti lety patřily do jednoho státu. A které přetrvají i do budoucna, až obě budou obě země už dávno v Schengenu.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na
přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.