Česko-rakouský úspěch, o kterém nevíme

Prezentované výsledky přitom rozhodně stojí za to, aby o nich veřejnost věděla: Na začátku 90. let totiž Rakousko jednostranně nabídlo České republice, že zdvacetinásobí počet stipendií a výzkumných pobytů pro studenty a vědecké pracovníky. Od počátku to ale nebyla jednosměrka: kolegy v Česku - včetně zdejší země a jazyka- poznávali a poznávají zrovna tak rakouští studenti a badatelé. A to doposud v celkovém počtu stěží uvěřitelném: 10200 studentů a 3100 akademických pracovníků ze 160 fakult vysokých škol obou zemí se účastnilo výměnných pobytů, stáží, exkursí, letních jazykových škol nebo seminářů, podpořených z prostředků programu Aktion Česká republika-Rakousko. Jak to řekl ministr školství Ondřej Liška, jedná se o celou jednu generaci lidí, navíc z řad intelektuální elity, které se díky společnému programu rozšířily obzory: regionální spolupráce je základem přediva evropských vztahů. Mohou tak lépe čelit "globalizačním nárazům".

Iniciátorem tohoto velkorysého plánu byl tehdejší rakouský ministr školství Erhard Busek. Jeho pohnutky, o kterých dnes dopoledne mluvil, byly prosté: v roce 1968, když pražské jaro převálcovaly sovětské tanky, žádal ho jeden z jeho českých přátel, aby Vídeň na Prahu nezapomněla.

Profesor Libor Pátý, na začátku 90. let náměstek ministra školství, byl tehdy partnerem Erharda Buseka. V Karolinu mluvil dnes o počátečním ostychu, když se čeští studenti, jazykově ještě nevybavení tak jako dnes, měli k sousedům vydat. Ani opačně to ale nebylo jednoduché, jak připomněl někdejší rektor Karlovy university Ivan Wilhelm, dnes vládní zmocněnec pro evropský výzkum, když zmiňoval pozitiva, jež se sice nevyskytují v přehledu aktivit česko-rakouského programu, ale zcela jistě patří k jeho sekundárním produktům. Konkrétně uvedl společný seminář historiků z Karlovy univerzity a z univerzit v Mnichově a ve Vídni o sousedských vztazích, na který jednomu z rakouských účastníků doporučoval jeho vídeňský kolega, aby si přibalil do zavazadla plovací vestu pro případ, že skončí ve Vltavě. K ničemu takovému se samozřejmě ve vědecky perfektně strukturovaných diskusích neschylovalo. Debatovalo se naopak věcně a fundovaně o živém tématu, přesahujícím do dnešních dnů a diskuse znamenaly příspěvek ke vzájemnému pochopení různých výkladů naší společné historie. Jenom je škoda, jak se svěřil profesor Wilhelm na následné recepci, že to zdejší veřejnost tenkrát také bohužel nezaznamenala. V "časově proměnných oscilacích politické scény" představují programy na podporu akademické spolupráce nicméně významnou "konstantu pohybu" a jsou -jak to prof. Wilhelm vyjádřil: "vhodným nástrojem trvale udržitelného procesu evropské integrace".

K němu přispěly obě země dnes dopoledne i zcela konkrétně: oba ministři školství, Ondřej Liška a Johanes Hahn, podepsali memorandum o doporučeném postupu pro vzájemné uznávání akademických kvalifikací. Jak vysvětlila prorektorka univerzity ve Štýrském Hradci Roberta Maierhoferová, univerzity jsou nezávislé a proto jim mohou ministerstva postup pouze doporučit. Kromě toho, jak zdůraznil rakouský ministr Hahn, ctí Evropská unie princip subsidiarity, zaručující jednotlivým zemím značnou míru autonomie. Nicméně, dnes podepsaný dokument je podle slov ministra Lišky určitě inspirující i pro Brusel. Bez patnácti let zkušeností s programem Aktion Česká republika-Rakousko by k podpisu nedošlo. Takže teď už nezbývá než držet všechny palce, aby prostředky na jeho financování byly i do budoucna. Užitečně vynaložené peníze jsou to v každém případě.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .