Cena hlasu

25. říjen 2006

Koho si Američané 7. listopadu zvolí do Kongresu, se samozřejmě ještě neví, ale existuje odhad, kolik peněz utratí kandidáti a jejich sponzoři za kampaň. Prý rekordních 2,6 miliardy dolarů, čili téměř 59 miliard korun. Cena jednoho hlasu do Senátu bude činit 59 dolarů a hlasu do Sněmovny reprezentantů 35. Když se v této souvislosti zamyslíme nad volební loterií, kterou u nás šokovalo politické soupeře sdružení Mostečané Mostecku, pak kritika kupování hlasů nemá valnou váhu. V tržním prostředí zkrátka nějaká relace mezi hodnotou mandátu a cenou hlasu existuje.

Politici mají nepochybně spočítáno, co jim politický vliv vynese, a od toho se odvíjí jejich rozpočet na volební kampaň. Jestliže Mostečané Mostecku ovládli Most za pět milionů korun a jeden z jejich kandidátů se stal zastupitelem za třináct miliónů, které slíbil na prémiích rozdělit tisícovce svých zaměstnanců, pak předpokládejme, že zisk minimálně pokryje náklady. Dokonce se z toho zisku zapalatí desetiprocentní snížení cen tepla, bezplatné cestování školáků a seniorů městskou hromadnou dopravou a odvoz odpadů zdarma.

Smlouva s voličem se jeví vcelku průhledná: Jeho hlas byl koupen za šanci získat jednu ze tří Fabií, jedno ze sta jízdních kol, respektive některý z pětatřiceti počítačů, přičemž statisticky vzato byla šance na výhru nepochybně vyšší, než u běžných loterií, které přitom nikoho nepohoršují. Že politika původně nesledovala zájem politiků, nýbrž zájem voličů, je jiná věc. Kdysi se mělo se za to, že politik bude jakýmsi zaměstnancem veřejnosti, která mu dala důvěru realizovat nápady, se kterými přichází. Časy se ovšem mění.

autor: iho
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.