Čeka začala vraždit před 100 lety. Brutální pěst revoluce rozpoutala rudý teror

2. listopad 2017

Všeruská mimořádná komise pro boj s kontrarevolucí a sabotáží je daleko známější pod zkratkou Čeka. Bolševická vláda ji ustavila před 100 lety, 20. prosince 1917. Do čela první komunistické tajné služby se postavil Felix Edmundovič Dzeržinskij.

Přestože fakticky existovala jen několik let, její příslušníci prosluli brutálním postupem vůči skutečným, ale daleko častěji domnělým nepřátelům nového bolševického vedení země.

„Čeka, která vznikla měsíc a půl po říjnové revoluci, byla v rámci SSSR glorifikována, získala pověst pěsti revoluce a záviselo na ní vítězství bolševiků v občanské válce. Další bezpečnostní služby, které na ni navazovaly, měly v sovětském režimu ústřední postavení,“ vysvětluje historik Ondřej Vojtěchovský.

Režimy sovětského typu ve východní Evropě se pak snažily navázat na sovětskou zkušenost a přijímat metody, které rozvinuli bolševici v SSSR.


Ústav pro studium totalitních režimů pořádá 2. a 3. listopadu ke stému výročí Čeky dvoudenní mezinárodní konferenci.

Čeka vznikla v době revoluce a občanské války, kdy Rusko zachvátil chaos a bolševici byli podle Vojtěchovského stále jen slabou skupinou. První půlrok šel počet obětí Čeky do stovek, po září 1918 a vyhlášení tzv. rudého teroru přistoupila k masovým exekucím a množství zavražděných stouplo na desetitisíce. Přesné počty jsou ale podle historika neznámé.

„Čeka byla restrukturalizována v roce 1922, poté nastoupily OGPU, GPU, ve 30. letech NKVD a po 2. světové válce KGB. Všechny tyto pokračovatelky Čeky se k ní vztahovaly jako ke svému předobrazu a zakladatelské instituci,“ doplňuje Vojtěchovský.

autoři: rkr , jpr
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.