Byl Andrej Hlinka vždy proti Československu?

24. říjen 2016
Andrej Hlinka v roce 1937

Skoro „psí hlavu“ má ve všeobecném povědomí slovenský politik Andrej Hlinka. Jistě k tomu přispěla jak nacistická propaganda, která jeho jméno bezostyšně zneužila, tak také ta komunistická. Známe Hlinkovy gardy, jeho luďáky, kteří v historii zanechali kontroverzní stopu, a Hlinku samotného vnímáme jako toho, kdo chtěl rozbít svými požadavky tehdejší prvorepublikové Československo.

Co o Andreji Hlinkovi ale skutečně víme? Stojí za to ocitovat si názor prvního československého prezidenta Masaryka, který o něm řekl: „Základním jeho rysem je ohromná primitivnost, nevzdělanost, naprostá nepotřeba kultury.“


Pořad připravila a moderuje Ivana Denčevová, literárně spolupracoval Hynek Pekárek, režii má Michal Bureš. Hostem je historik Mgr. Marek Junek, Ph.D.

Názor Václava Havla při návštěvě Slovenska v roce 1990 byl ale jiný: „Z toho, co o Andreji Hlinkovi vím, usuzuji, že to byl významný představitel slovenského národa a jeho ambicí. Jestliže je spojován s tím, co se tu stalo za 2. světové války, tak to není spravedlivé, protože víme, že zemřel ještě před touto válkou.“ A tak se pokusme spravedlivě odpovědět na otázku, zda byl Andrej Hlinka opravdu rozbíječem Československa.

„Povězme otevřeně, že jsme za orientaci československou“

Zcela jednoznačným faktem je, že již v květnu roku 1918, kdy se konala tajná porada činovníků Slovenské národní strany, kde se řešila budoucnost Slovenska, Andrej Hlinka řekl: „Musíme se vyslovit, zda půjdeme i nadále s Maďary nebo Čechy. Povězme otevřeně, že jsme za orientaci československou.“

Andrej Hlinka

Další vývoj v jeho vnímání pak přináší jisté peripetie. Slovensko nezískalo slibovanou autonomii, ale otázkou je, zda ji v dané době vůbec mohlo získat, jak upozorňuje historik Marek Junek: „Situace byla tak složitá, nepřehledná, navíc přišel bolševický vpád z Maďarska a samo Slovensko nebylo v situaci, že by zvládlo svou vlastní demokracii.“

Autonomie = možnost důstojně žít

Střízlivému pohledu historika dneška byly ale zcela vzdáleny tehdejší představy Slováků, že konečně budou žít důstojně, a to pro řadu z nich představovala právě možnost autonomie – vlastní sněm, administrativa, soudnictví, úřední jazyk, tedy to, aby Slovensko bylo konečně „jejich“, byť součástí Československé republiky.

Hlinka volí zcela dobrodružnou cestu. S falešnými doklady se vypravil na mezinárodní konferenci do Paříže, kde chtěl prosazovat právě myšlenku autonomie Slovenska. Byl zatčen, přestože byl poslancem parlamentu. Jeho chování bylo hodnoceno jako vlastizrada a byl uvězněn na Mírově. Připomeňme, že je to jeho již druhé politické věznění, to první bylo ještě v době Rakouska-Uherska, kdy ho zavřeli v Uhrách.

Hrob Andreje Hlinky v Černové

Přesto ve své aktivitě nepřestává a na Slovensku je mimořádně populárním politikem, ale především také uctívaným a váženým knězem. Jeho život je plný potyček a kolizí až do jeho smrti v srpnu 1938, ale „jeho“ příběh si pak již žije svým vlastním životem. Strana nesoucí jeho jméno se stala nejen vládnoucí, ale posléze jedinou stranou Slovenského štátu, který byl pod kuratelou nacistického Německa. Ale stačí to k mýtu, že Andrej Hlinka byl vždy proti Československu?