Bush, Krejčíř a svoboda

Svobodou se současně označuje hodnota, ideál, lidské právo, ale také svého druhu dovednost. A co je nejzajímavější - zatímco vznešená svoboda v projevech státníků, ať už jim je sepíše sebetalentovanější stylista, působí strojeně, pateticky a nezřídka i falešně, banální svoboda, o které referuje Krejčíř, je dokonale autentická a provázena nelíčenými emocemi.

Je tomu tak proto, že žádné řečnické cvičení nemá šanci soupeřit s příběhem, jehož hrdina už má pomalu pověst iluzionisty, schopného záhadně se vypařit i z bezvýchodné situace. Kdy a kde se Radovan Krejčíř vynoří, nevíme. Když minule zmizel v Praze, přihlásil se v dobrém rozmaru na Seychelských ostrovech. Jisté je, že po českých policistech nyní znemožnil i jihoafrické, a dokonale znechutil i naše ministry vnitra a spravedlnosti. Jako fraška působí třeba výroky Ivana Langra z tiskové konference, na které koncem dubna triumfálně ukazoval Krejčířovu policejní podobenku z Johannesburgu.

Jeho tvrzení, že se jedná o špatnou zprávu pro grázly, momentálně neplatí. Jak známe Krejčíře, politiky čekají hořké pilulky v podobě telefonátů, ve kterých si z nich tento vypečený podnikatel na svobodě dělá dobrý den. Ještě že se nedovolal Bushovi s gratulací k jeho projevu o svobodě!