V komentáři pro deník Guardian to píše britská konzervativní poslankyně a bývalá ministryně školství Justine Greeningová.
Jednání o konečné podobě brexitové dohody připomíná události suezské krize. Píše to komentátor deníku Financial Times Philip Stephens. Když prý v roce 1956 selhal pokus Velké Británie obnovit kontrolu nad Suezským průplavem silou, musela ostrovní monarchie podstoupit terapii prostřednictvím dlouhého a nepříjemného pohledu do zrcadla. A proces vystoupení z Evropské unie teď zemi nutí k dalšímu přehodnocení vlastní pozice i významu.
Šéfka londýnského kabinetu nyní hlasitě obhajuje návrh dohody o odchodu Spojeného království z evropského bloku. Její úřad a věrní varují, že by v případě neschválení této verze mohl následovat brexit bez dohody, nebo že by k němu vůbec nemuselo dojít. To ale nic nemění na tom, že se jedná o nejhorší dohodu ze všech možných, tvrdí Greeningová.
Poslankyně píše, že dojednané podmínky se liší od toho, pro co se lidé v prvním referendu o členství v Unii vyslovili. Nikdo z nich prý nehlasoval pro stav, kdy Velká Británie bude muset dodržovat pravidla a nařízení Evropské unie, aniž by je vláda Spojeného království mohla ovlivňovat.
Ven ze zákopů
Podle Greeningové je čas postavit se k faktům čelem: Britský parlament je zablokovaný. Většinu nemají ani stoupenci premiérky, ani ti, kteří si přejí takzvaný tvrdý brexit. A nezáleží příliš na tom, jak moc je ta či ona skupina zákonodárců oddaná své věci. Prosté počty, zdá se, nedávají šanci na úspěch ani jedné straně.
Podle britské premiérky Theresy Mayové je na dosah dohoda o uspořádání budoucích vztahů s Evropskou unií, která bude pro Spojené království výhodná. Dohodu o brexitu ale kritizuje opozice, a to parlamentní i vnitrostranická. Podle BBC má premiérka na své straně jen menšinu konzervativních poslanců.
Greeningová podotýká, že současný stav předpokládala už letos v červenci. Přesvědčení, že britský parlament směřuje k patové situaci, ji postupně dovedlo k úvaze nad možností dát voličům další šanci říci konečné slovo ve druhém referendu.
Nové hlasování označuje za cestu z patové situace. Podmínkou prý ale je čestný a pragmatický přístup doplněný o státnické chování všech složek britského politického systému – tedy vlády, parlamentu i politických stran.
Svědomitý přístup je potřeba už dlouho. Voliči si totiž zaslouží více než pohled na pokračování zákopové války svých zvolených zástupců. Britští politici jsou teď pevně zakopaní ve svých argumentačních pozicích, ze kterých nehodlají ustoupit.
Tři možné cesty
Justin Greeningová nyní vidí tři možnosti, jak k brexitu přistoupit. Všechny je ostatně nedávno zmínila i britská premiérka. První z nich je opuštění evropského bloku na základě dokumentu, který Theresa Mayová s unijními protějšky vyjednala.
Druhou možností je nic neměnit, udržet stávající status quo a zůstat v Evropské unii. Třetí varianta znamená odejít bez jakékoliv dohody a budoucí vztahy se sedmadvacítkou nastavit podle pravidel Světové obchodní organizace.
Setkání předsedy Evropské unie a šéfky britské vlády se obešlo bez velkých gest a tiskových konferencí. Není se co divit.
Nastal čas, aby voliči sami řekli, který ze tří přístupů preferují, myslí si konzervativní politička v listu Guardian. Navrhuje tedy nové referendum, které by ale nebylo prostým opakováním všelidového hlasování z roku 2016.
Politická reprezentace ani nikdo jiný by v pohledu Greeningové neměl předstírat, že existuje pouze volba mezi dvěma možnostmi. V každých volbách totiž lidé volí mezi mnoha kandidáty a politickými programy.
Někdy dokonce vybírají takticky – tak, jak cítí, že to bude nejlepší pro budoucnost země. Nové referendum, ve kterém by Britové rozhodli pro jednu ze tří možností ve vztahu k brexitu, by nemuselo být v ničem odlišné od jiných voleb.
Nutit k rozhodnutí mezi pouhými dvěma možnostmi je totiž podle autorky velmi nebritské, přičemž tvrdí, že ve Spojeném království politika takto nikdy nefungovala. A dodává, že se jedná o importovaný obyčej ve stylu trumpovského rozdělujícího principu „my, nebo oni“.
Pat je třeba prolomit
Greeningová trvá na svém přesvědčení, že politický pat brexitu je potřeba prolomit. Jedinou šanci k úspěchu vidí právě v opuštění binárního rozhodování ve prospěch volby mezi více možnostmi. To je v očích poslankyně za Konzervativní stranu cesta k potřebnému společenskému konsenzu ohledně budoucích vztahů s Evropskou unií.
Může to fungovat; je to podle komentáře spravedlivé; a v konečném důsledku se může zformovat jasná většina, která stanoví osud brexitu způsobem, jakým by se to parlamentu volených zástupců nepodařilo. Lidé by se totiž mohli vyjádřit systémem preferenčních hlasů.
Dohoda o odchodu Velké Británie z Evropské unie „je venku“. Zatím je jejím důsledkem odchod hned dvou ministrů a otřásá se křeslo i pod premiérkou Theresou Mayovou.
To znamená, že by zakroužkovali více možností, přičemž by jasně dali najevo, kterou upřednostňují více a kterou méně. Vše by se tedy podobalo systému, jak jsou ve Velké Británii v současnosti voleni starostové.
Druhé referendum o třech brexitových možnostech by tak mohlo změnit britskou politickou scénu k lepšímu. „Britové jsou už znechucení a unavení negativním politikařením, ostatně stejně jako já,“ pokračuje žena, která v kabinetu Theresy Mayové sloužila do letošního ledna. Poznamenává, že země si zaslouží vyšší úroveň politické debaty, než je tomu nyní.
Greeningová v Guardianu vyzývá voliče, aby nepodporovali politiky, kteří místo návrhů vlastních řešení tráví čas rozbíjením alternativních řešení z pera svých konkurentů. Lidé by prý měli odmítnout i ty, kteří jen slibují, aniž by vysvětlili, jak návrhy uskutečnit. Občané by se tedy měli zachovat tak, jak postupují běžně u volebních uren – odmítnout nerealistické postoje.
Politici to nezařídí
Britský parlament a vůdci jednotlivých politických stran by se měli začít chovat odpovědněji, apeluje poslankyně na své kolegy. Pokud budou moci britští voliči hlasovat ve druhém referendu, nebude to podle ní krok proti jejich vůli. Naopak – je to zřejmě jediná cesta, jak zjistit, co lidé ohledně brexitu skutečně chtějí.
Pokud by zákonodárný sbor takovou konzultaci s veřejností zablokoval, své zemi by spíše uškodil. „Hledat si výmluvy pro nečinnost se zákonodárcům může zdát jako snadná cesta ven z marasmu patové brexitové situace, ale ničemu to nepomůže,“ konstatuje autorka.
Přiznává, že jako většina lidí, ani ona nebyla příliš ideologicky spjatá s Evropskou unií. Teď je ale rozhodnutá zaujmout pragmatický přístup. A to na základě obavy, že pokud nedojde k prolomení patové situace, není možné zlepšit život v celé Velké Británii.
Lidé, kteří říkají „tak už s tím něco udělejte“ by měli pamatovat na realitu. Parlament se tak jednoduše vypořádat s nastalou situací nemůže, protože v něm není potřebná většina pro žádnou z nastolených možností. Dát prostor voličům znovu vyslovit názor je tak nyní možná největší šancí pro jednu z nejstarších demokracií světa stanovit tolik potřebný směr.
Politici by k tomu měli najít motivaci už jen kvůli obnově politiky ve Spojeném království, vyzývá britská konzervativní poslankyně Justine Greeningová na stránkách deníku Guardian.
